16 C 378/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 448 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši 12 % ročně od 16.3.2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to dne , datum, distančním způsobem. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s poplatkem za úvěr jednorázově do 15.3.2025. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že ověřila úvěruschopnost žalované. Úvěr byl žalované poskytnut dne , datum, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná porušila svůj závaze zaplatit poskytnutý úvěr společně s úrokem a poplatkem do data splatnosti. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy na společnost , právnická osoba, , která smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila veškeré své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč, úroku ve výši 60 Kč, smluvní pokuty ve výši 668 Kč (0,1 % denně z částky jistiny úvěru od 16.3.2025 do 29.8.2025) a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 4 000 Kč ode dne 16.3.2025 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 11.6.2025.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a žalovaná uzavřely dne , datum, za použití prostředků dálkové komunikace smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru 739293. Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4 000 Kč, a to na účet uvedený žalovanou – číslo účtu , č. účtu, . Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 720 Kč a úrokem ve výši 60 Kč dne 15.3.2025, celkem měla žalovaná uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 780 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 36,5 % ročně (pevně stanovena na celou dobu splácení jistiny úvěru) a tzv. RPSN činila 773,59 %. Před poskytnutím úvěru posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované, k tomu si zjistila pravidelné měsíční příjmy žalované výpisy z účtu žalované. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím byla žalovaná seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím Předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr ve výši 4 000 Kč byl vyplacen žalované dne , datum, bezhotovostním převodem na jí uvedený bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr měl být žalovanou spolu se sjednanými poplatky a úroky uhrazen den 15.3.2025. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila veškeré své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná neuhradila na poskytnutém úvěru ničeho. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 9.6.2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 11.6.2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Soud věc právně posoudil zejména podle výše uvedených ustanovení občanského zákoníku a dále též zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřené předmětné smlouvy označené jako smlouvy o úvěru z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům.11. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy ze dne , datum, zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když výše sjednaných poplatků je zcela nepřiměřená. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 36,5 % ročně, náklady daného spotřebitelského úvěru byly ve smlouvě vyjádřeny tzv. roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 773,59 %, Předmětná smlouva představuje nepochybně smlouvu formulářovou, kdy žalovaná neměla možnost vyjednávat o jejím obsahu, a to v části týkající se úročení úvěrů a plněních spojených s tímto úvěrem, a to i v souvislosti s jeho nastalým prodlením. Ve smlouvě o úvěru byl současně sjednán poplatek za úvěr ve výši 720 Kč a dále i smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Uvedené úroky a další náklady spojené s úvěrem, včetně požadovaných platebních povinností v důsledku prodlení žalované soud považuje za plnění, která jsou v hrubém nepoměru k poskytnuté jistině úvěru. Z ujednání o smluvním úroku je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp.zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). Soud má tak za to, že uvedená úroková sazba vysoce přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné.12. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (únor 2025) cca 8,57 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 90x vyšší. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého smluvního úroku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla. Je