20 C 29/2026-18 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 19 298 Kč s příslušenstvím v podobě tzv. zákonného úroku z prodlení z částky 15 900 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že dne , Anonymizováno, uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Původně byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, přičemž dne , datum, došlo k navýšení zápůjčky o 7 000 Kč. Veškeré finanční prostředky byly žalovanému poukázány na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou jistinu a smluvní poplatek ve výši 3 900 Kč, tedy celkem 15 900 Kč, se splatností ke dni 3. 4. 2025. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil řádně a včas a ke dni podání návrhu uhradil pouze částku 766 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně uvádí, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím jejích internetových stránek po vyplnění žádosti žalovaným, odsouhlasení smlouvy a všeobecných obchodních podmínek a jejím elektronickém podpisu pomocí PIN kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru si vyžádala informace o jeho osobních, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, které vyhodnotila na základě předložených podkladů a dostupných databází. Na základě tohoto posouzení žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet, a následně s ním smlouvu o zápůjčce uzavřela. Po uzavření smlouvy žalobkyně zaslala žalovanému smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek na jím uvedenou emailovou adresu. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně uplatňuje nárok na smluvní pokutu sjednanou v čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce, a to ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 12 000 Kč, počínaje dnem 4. 4. 2025 až do dne 17. 3. 2026, kdy byl návrh vyhotoven. Výše smluvní pokuty ke dni vyhotovení návrhu činila po zaokrouhlení 4 164 Kč, přičemž v důsledku částečné úhrady žalovaného byla snížena na částku 3 398 Kč. Žalobkyně dále požaduje tzv. zákonné úroky z prodlení z částky 15 900 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení, a to ve výši 12 % ročně. Současně žalobkyně uplatňuje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, představujících náklady na zaslání pěti písemných výzev k úhradě. Celkovou výši svého peněžitého nároku ke dni podání návrhu žalobkyně vyčíslila částkou 19 298 Kč, sestávající z dlužné jistiny a poplatku ve výši 15 900 Kč a z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč; nad rámec této částky žalobkyně samostatně uplatňuje smluvní pokutu ve výši 3 398 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 1 625Kč nejpozději do 15. 2. 2025. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že za den poskytnutí zápůjčky se považuje den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z účtu věřitele. Smlouva dále obsahovala ujednání o nákladech, která byla žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat za vymezené úkony, mezi které patřila písemná listinná upomínka za poplatek 500 Kč. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky, a to smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky za každý den prodlení s tím, že vedle této smluvní pokuty může žalobkyně požadovat ještě tzv. zákonný úrok z prodlení. Smlouva dále odkazovala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně upravujícím postup při uzavření smlouvy, splácení zápůjčky, prodloužení splatnosti a další práva a povinnosti. Dne , datum, uzavřeli účastníci dodatek k uvedené smlouvě, dle kterého byly žalovanému poskytnuty další peněžní prostředky jako zápůjčka za dohodnutý poplatek, a to peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč za poplatek 2 275 Kč. Soud dále z výpisu z účtu žalobkyně , č. účtu, zjistil, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, , tj. na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, převedena částka 5 000 Kč a dále dne , datum, částka 7 000 Kč s tím, že žalobkyně si zároveň ověřila, že majitelem uvedeného účtu je skutečně žalovaný, což vyplývá z doložky o tomto ověření provedeného prostřednictvím služby poskytované společností Kontomatik UAB, přičemž soud s ohledem na skutečnost, že se žalovaný fakticky do řízení nezapojil, tedy zůstal procesně pasivní, nemá pochybnosti, že dal k tomuto postupu souhlas, a doložka o jeho vlastnictví k účtu je pravdivá. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2026 podané téhož dne k poštovní přepravě, jak vyplývá z předloženého podacího lístku podací číslo RR2744826242F.4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání žalobkyně a žalovaného spočívající v uzavření shora zmíněné smlouvy o smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , ve znění dodatku o navýšení zápůjčky představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu v podobě smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V daném případě se jednalo o úročnou zápůjčku podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, přičemž soud v daném případě za úroky považuje sjednanou platbu označenou jako poplatek ve výši. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření této smlouvy, tj. ve znění pozdějších předpisů. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v tomto směru však uvedla pouze obecná tvrzení, a to, že „Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce“, a navíc k těmto tvrzením nepředložila žádné důkazy, z nichž by mohl soud splnění této podmínky posoudit. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky v souhrnné výši 12 000 Kč byly žalovanému skutečně poskytnuty, vznikla za této situace žalovanému jako spotřebiteli povinnost podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byl podle názoru soudu žalovaný řádně vyzván prostřednictvím zmíněné předžalobní výzvy, byť v této výzvě byl požadavek žalobkyně právně kvalifikován odlišně, a to jako požadavek na vrácení zápůjčky s úrokem spolu se zmíněnými sankcemi a náklady. Soud je přesvědčen, že na základě uvedených výzev mohl žalovaný přinejmenším poskytnutou jistinu 12 000 Kč vrátit, což neučinil. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná jistina ve výši 12 000 Kč snížená o dřívější platbu žalovaného ve výši 766 Kč, o kterou žalobkyně neoprávněně s ohledem na neplatnou smlouvu ponížila domnělou smluvní pokutu. Žalovaný je tedy povinen dlužnou jistinu ve výši 11 234 Kč a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 30. 1. 2026. Povi