Žalobkyně se domáhala zaplacení 52 026,88 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené mezi účastníky dne , datum, , jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa v , adresa, a zajistit její distribuci, zatímco žalovaný se zavázal odebranou elektřinu řádně a včas hradit. Za období od 30. 6. 2024 do 4. 4. 2025 žalobce vyúčtoval poskytnuté služby, přičemž vznikl nedoplatek ve výši 50.399,38 Kč se splatností dne 22. 4. 2025. Žalovaný tuto částku neuhradil a dostal se do prodlení od 23. 4. 2025. Dále žalobce uplatňuje částku 907,50 Kč za odpojení odběrného místa dne 8. 4. 2025, rovněž splatnou dne 22. 4. 2025, která nebyla žalovaným uhrazena. Současně žalobce požaduje úhradu poplatků za tři upomínky v celkové výši 720 Kč, účtovaných v souladu s obchodními podmínkami. Vedle jistiny se žalobce domáhá též zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené příslušným prováděcím právním předpisem, a to od 23. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ke stavu věci týkajícího se prvního z uplatněných nároků soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, (EAN odběrného místa , číslo, ) a poskytovala s touto dodávkou spojené služby (tzv. sdružené služby), a to na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , číslo, ze dne , datum, . V uvedené smlouvě se žalovaná zavázala odebrat dodanou elektřinu do odběrného místa a uhradit řádně a včas dohodnuté platby za dodávku elektřiny a distribuční služby v souladu s podmínkami stanovenými ve smlouvě, přičemž cena a platební podmínky byly stanoveny v platném Ceníku, na který smlouva výslovně odkazovala, stejně jako na aktuální Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Cenu za služby spojené s dodávkou elektřiny a za dodanou elektřinu vyúčtovala společnost , právnická osoba, . prostřednictvím faktury č. , číslo, představující konečné vyúčtování za období od 30. 6. 2024 – 4. 4. 202, prostřednictvím které uplatnila požadavek na zaplacení částky 50 399,38 Kč jako nedoplatek po provedeném konečném vyúčtování, přičemž specifikace dodávek elektřiny, sdružených služeb a způsob stanovení doplatku vyplývá z detailního rozpisu vyúčtování k uvedené faktuře se splatností do 22. 4. 2025. Žalobkyně dále provedla samostatné odpojení elektřiny v označeném odběrném místě, a za tento úkon vyúčtovala prostřednictvím daňového dokladu č. , číslo, částku ve výši 907,50 Kč ses platností 22. 4. 2025. Soud dále zjistil, že žalovaná byla v průběhu trvání závazku se žalobkyní přinejmenším třikrát upomínána k úhradě dlužných částek za dodávku elektřiny. Výše poplatku za upomínku, tj. 240 Kč vyplývá ze Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny účinných od 1. 1. 2023. Žalobkyně se ještě poté na žalovanou prostřednictvím svého zástupce obrátila s předžalobní výzvou ze dne 24. 11. 2025.4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a na podkladě zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. jejímž obsahem byl závazek žalobkyně dodávat žalované elektřinu a zajistit její distribuci, a současně závazek žalované uhradit cenu za dodané služby. Ze smlouvy a provedených důkazů soud dovodil, že žalobkyně své smluvní povinnosti řádně plnila, když žalované dodávala elektřinu do sjednaného odběrného místa a vyúčtovala dodávky za období od 30. 6. 2024 do 4. 4. 2025. Vyúčtováním vznikl na straně žalované nedoplatek ve výši 50.399,38 Kč, který byl splatný dne 22. 4. 2025. Žalovaná svou povinnost uhradit cenu za dodané služby řádně a včas nesplnila, čímž se podle § 1968 občanského zákoníku dostal do prodlení, a to od 23. 4. 2025, tj. dnem následujícím po stanovené splatnosti. Soud dále shledal důvodným i nárok žalobkyně na zaplacení částky 907,50 Kč představující poplatek za odpojení odběrného místa, neboť tento byl účtován v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami v důsledku porušení platebních povinností žalované a v důsledku zániku smlouvy z důvodu odstoupení ze strany žalobkyně, a tyto poplatky byly v paušální výši sjednány ve smlouvě a navazujících všeobecných obchodních podmínkách, jež byly prohlášeny účastníky za součást smlouvy. Stejně tak soud uznal nárok na úhradu poplatků za zaslané upomínky ve výši 720 Kč, které byly sjednány v obchodních podmínkách a jejichž účtování nebylo v rozporu s právními předpisy. Pokud jde o příslušenství pohledávky, soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, od 23. 4. 2025 do zaplacení, neboť žalovaná je s peněžitým plněním v prodlení. Soud proto uzavřel, že žaloba je co do základu i výše důvodná, a žalobnímu požadavku v plném rozsahu vyhověl.5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 2 082 Kč a dále odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 7 tohoto právního předpisu, a to odměna za dva úkony právní služby po 3 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a odměna v poloviční výši za tzv. předžalobní upomínku, tj. 1 610 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 450 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby v souladu s advokátním tarifem a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 13 456 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Do nákladů řízení soud oproti požadavku žalobce nezahrnul odměnu za úkon právní služby v podobě předžalobní výzvy v plné výši, a to s přihlédnutím k tomu, že podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. se úspěšnému účastníku sporu přiznávají pouze potřebné náklady potřebné k účelnému uplatňování práva. Ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. sice stanoví jako podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení zaslání tzv. předžalobní upomínky, avšak pro účely splnění této podmínky postačí zaslání tzv. výzvy jednoduché. Soud se tak již nezabýval vůbec posuzováním toho, zda předžalobní výzva naplňuje charakter tzv. výzvy kvalifikované, či pouze jednoduché výzvy k plnění, neboť případná kvalifikovaná výzva by v daném případě nepředstavovala účelné náklady k uplatnění práva žalobce. V daném případě totiž nebylo zjevné, že by mezi účastníky byl před zahájením tohoto řízení spor např. o charakter dlužné částky či její výši, který by vyžadoval před podáním žaloby kvalifikovaný rozbor, a tudíž pro upozornění na případné soudní řízení postačovala již zmíněná výzva jednoduchá.6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovenílhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní.