22 C 216/2025-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 8. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 39 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 22 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 8. 4. 2025. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím svého webového portálu, na kterém se žalovaný nejdříve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy zaslala žalovanému částku ve výši 22 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný nesplatil svůj závazek řádně a včas. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru v konečné výši 15 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, to vše spolu s úrokem z prodlení od 9. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.2. Žalovaný se v předmětném řízení nevyjádřil.3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli v tento den shora uvedenou smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč na 70 dní od doby čerpání a žalovaný se zavázal tyto vrátit i s příslušenstvím a poplatky nejpozději poslední den doby trvání úvěru, tj. 8. 4. 2025. Žalobkyně se dále zavázala, že poskytne žalovanému peněžní prostředky do tří pracovních dnů od uzavření smlouvy formou bezhotovostního převodu na účet č. , č. účtu, . Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že žalovaný uhradí i denní poplatek za poskytnutí (čerpání) úvěru v celkové výši 15 400 Kč (1 % za každý den trvání úvěru, tj. 365 % ročně). Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal dále uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce proto činí 2 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě doložené žalobkyní a zprávy , právnická osoba, má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne 29.1.2025 na č. ú. , č. účtu, částku 22 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2025 vč. potvrzení o podání ze dne 14. 8. 2025, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Jak žalobkyně, tak žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v postavení podnikatele. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 22 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tedy s úrokem ve výši 365 % ročně. Soud se tak v tomto řízení primárně zabýval otázkou platnosti smlouvy z hlediska dobrých mravů s ohledem na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, který fakticky činí částku 15 400 Kč.10. Soud v tomto ohledu poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, ve kterém se mimo jiné uvádí, že „Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).“11. Byť právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky v případě úvěru, nelze však dovozovat, že by výše úroku nepodléhala žádnému omezení a závisela jen na pouhé dohodě účastníků smlouvy. Jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pro srovnání soud odkazuje na veřejně dostupnou databázi ČNB dle systému časových řad ARAD, kdy dle tabulky týkající se nových úvěrových obchodů v době poskytnutí úvěru, tj. v lednu 2025 obvyklá úroková sazba činila 6 % ročně. Sjednaná úroková sazba tuto obvyklou sazbu překračuje více než šedesátinásobně.12. Zásah do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy je zásahem výjimečným, který by měl být vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. V tomto případě má soud za to, že takové mimořádné okolnosti nastaly, a to nejen vzhledem k výši sjednaného úroku, ale k celkovému podnikatelskému záměru žalobkyně. Žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů drobným podnikatelům staví své podnikání na extrémně vysoké sazbě úroku z úvěru, kterou vyvažuje podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů. Klienti žalobkyně, kteří plní její podmínky a generují žalobkyni zisk, tak žalobkyni vyvažují ztráty z nesplacených rizikových úvěrů. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že ze strany žalobkyně dochází na trhu s úvěry ke zneužívání postavení odborníka a silnější strany ve vztahu k drobným podnikatelům ve smyslu ust. § 433 odst. 1 o. z. Finančně silný podnikatel by neměl důvod na tak nevýhodné úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. O nepoctivém záměru žalobkyně rovněž svědčí fakt, že sama žalobkyně v žalobě avizuje, že neshledá-li soud smlouvu platnou, pak pro tento případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Neplatnost úvěrové smlouvy má charakter i sankčně motivační. S ohledem na způsob podnikání žalobkyně, jež staví své podnikání na vysokém úročení podnikatelských úvěrů, dle názoru zdejšího soudu nelze očekávat, že bez takovéhoto ujednání (o vysokém úroku) by byla smlouva o úvěru ze strany žalobkyně vůbec uzavřena. Pří