Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně vznikl tento nárok z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny a vyúčtovaný v částce 3 942 Kč.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, a na další soudu známou adresu, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, vztahující se k odběrnému místu na adrese , adresa, , vyplývá, že žalobkyně se zavázala dodávat do uvedeného odběrného místa žalované elektřinu a žalovaná se zavázala k úhradám za tuto dodanou energii. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na 12 měsíců od podpisu smlouvy s možností automatického prodloužení o jeden rok.Z vyúčtování sdružené služby dodávky elektřiny č. VS , var. symbol, - ukončení odběru ze dne 6. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku elektřiny za období od 12. 5. 2025 do 7. 7. 2025 ve výši 3 925,15 Kč za odebranou elektřinu a daň ve výši 17,29 Kč. Splatnost byla stanovena do 20. 8. 2025.Z upomínky – výzvě k úhradě ze dne 25. 9. 2025 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky do 2. 10. 2025.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela dne 15. 10. 2024 s žalovanou smlouvu o dodávce elektřiny, kde se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa a žalovaná se zavázala za tuto dodávku energie hradit cenu dle ceníku. Žalobkyně žalované vyúčtovala dodanou energii fakturou, kterou žalovaná v uvedeném rozsahu neuhradila.6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) za podmínek stanovených zákonem č. 458/2000 Sb., energetický zákon, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalované elektřinu při současné povinnosti žalované hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaná tyto povinnosti nesplnila. Tímto se zároveň žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované ode dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětných vyúčtování úroky z prodlení dle § 1970 o.z. v uvedené výši, která vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud této v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokátky za 2 úkony právní služby (převzetí věci a žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT v celkové výši 600 Kč a 2 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobkyně a ve lhůtě dle § 160 o.s.ř.. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně shodnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že žalobkyně uplatňuje více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.