23 C 339/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 25 179,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 73 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 5. 12. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 29. 4. 2026. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 11 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení pohledávky ve výši 25 179,64 Kč, kterou tvoří jistina 11 450,30 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 202,40 Kč, smluvní úrok 13 282,43 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 91,50 Kč a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 146,10 Kč. Zároveň žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za 90 dní prodlení v období od 6. 2. 2025 do 7. 5. 2025 ve výši 6,91 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále prověřila registry exekucí, neplatných dokladů, insolvenčního rejstříku a další.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 73 600 Kč, a to na účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 0,983 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 1 780,80 %. Ve smlouvě dále účastníci sjednali služby nazvané „, Anonymizováno, “ v sazbě 3,66 Kč denně, služba „, Anonymizováno, “ za 165 Kč a Informační SMS servis za 0,96 Kč denně. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, k tomu si zjistila pravidelné měsíční příjmy žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím byl žalovaný seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím Předsmluvních informací, součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl vyplacen žalovanému bezhotovostním převodem v částce 11 500 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 5. 11. 2024. Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP). Žalovaný využil službu „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “, za tuto služby byl povinen hradit sjednaný poplatek. Úvěr měl být spolu se sjednanými poplatky postupně splácen, první splátka měla být splatná k datu 5. 12. 2024, konec kreditového rámce měl nastat dne 29. 4. 2026. Žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 353,97 Kč dne 5. 12. 2024, částku 589,97 Kč dne 13. 12. 2024, částku 586,29 Kč dne 15. 12. 2024, částku 236 Kč dne 17. 12. 2024, částku 471,97 Kč dne 23. 12. 2024 a částku 5 101,85 Kč dne 7. 1. 2025. Celkem bylo uhrazeno 7 340,05 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 8. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky do tří dnů.5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z. s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Po posouzení dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, které tvoří úrok ve výši 358,8 % ročně a RPSN je ve výši 1 780,80 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku a úroků by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná jako celek s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.12. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobně tím, zda byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.13. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 500 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).14. Soud zjistil, že z částky 11 500 Kč uhradil žalovaný celkem 7 340,05 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 11 500 Kč zbývá k úhradě 4 159,95 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 29. 8. 2025, která mu byla odeslána doporučeně dne 2. 9. 2025. Žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do tří dnů. Za běžného chodu věcí se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného do pěti dnů, lhůta k úhradě byla stanovena tři dny, tedy do 10. 9. 2025. Ode dne následujícího, tj. 11. 9. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaný, který měl ve věci větší úspěch (žalobkyně uspěla v částce 4 159,95 Kč z požadovaných 25 179,64 Kč a příslušenství), žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstal pasivní.16. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti