23 C 385/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 581,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 26. 2. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 21. 7. 2026. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení pohledávky ve výši 11 581,71 Kč, kterou tvoří jistina 4 997,38 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 97,05 Kč a smluvní úrok 6 350,46 Kč. Zároveň žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za 90 dní prodlení v období od 13. 3. 2025 do 11. 6. 2025 ve výši 136,82 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále prověřila registry exekucí, neplatných dokladů, insolvenčního rejstříku a další.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 30 200 Kč, a to na účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 1 983,25 %. Ve smlouvě dále účastníci sjednali služby nazvané „, Anonymizováno, “ v sazbě 3,66 Kč denně, služba „, Anonymizováno, “ za 165 Kč a Informační SMS servis za 0,96 Kč denně. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, k tomu si zjistila pravidelné měsíční příjmy žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím byl žalovaný seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím Předsmluvních informací, součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl vyplacen žalovanému bezhotovostním převodem v částce 3 000 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne 27. 1. 2025 a v částce 2 000 Kč dne 28. 1. 2025. Totožnost spotřebitele byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . Úvěr měl být spolu se sjednanými poplatky postupně splácen, první splátka měla být splatná k datu 26. 2. 2025, konec kreditového rámce měl nastat dne 21. 7. 2026. Žalovaný uhradil pouze částku 1 212 Kč, a to dne 17. 4. 2025. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 10. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky do tří dnů.5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z. s ohledem na jednání žalobkyně a zásadu dobrých mravů. Po posouzení dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, které tvoří úrok ve výši 389,09 % ročně a RPSN je ve výši 1 983,25 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku a úroků by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná jako celek s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.12. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobně tím, zda byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.13. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).14. Soud zjistil, že z částky 5 000 Kč uhradil žalovaný celkem 1 212 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 5 000 Kč zbývá k úhradě 3 788 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 8. 10. 2025, která mu byla odeslána doporučeně dne 10. 10. 2025 (pátek). Žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do tří dnů. Následující pracovní den se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, tedy 13. 10. 2025 (pondělí), lhůta k úhradě byla stanovena tři dny, tedy do 16. 10. 2025. Ode dne následujícího, tj. 17. 10. 2025, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaný, který měl ve věci větší úspěch (žalobkyně uspěla v částce 3 788 Kč z požadovaných 11 581,71 Kč a příslušenství), žádné náklady řízení neuplatňoval a ani mu žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstal pasivní.16. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč (z žalované částky bez úroku) a dosud bylo zaplaceno 800 Kč.