42 C 15/2026-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26.1.2024, za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala k úhradě poplatku v částce 10 500 Kč – viz článek 3.1 Smlouvy. Dle článku 8.1 Smlouvy je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu v částce 500 Kč za prodlení k úhradou jakékoliv splátky, žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek, žalobkyně tedy požaduje úhradu částky 2 500 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , úvěr byl vyplacen k datu , datum, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu Smlouva o podnikatelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího identifikačního a ročného čísla, adresy sídla, dále telefonní číslo , tel. číslo, emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě Smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností do 70 dnů, datum splatnosti uvedený ve smlouvě je 26.1.2024, splácení dluhu je ve smlouvě rozloženo do 5 splátek, ani jedna ze splátek nebyla dle tvrzení žalobkyně uhrazena, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1% denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru za každý den čerpání úvěru. Úvěr byl poskytnut dle čl. II. Smlouvy výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. V případě prodlení klienta s úhradou úvěru po splatnosti úvěru je klient povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Dále je klient povinen hradit poplatek za prodlení se splácení jistiny úvěru 500 Kč, celkem žalobkyně požaduje uhrazení 5ti poplatků v částce 2 500 Kč. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 30.11.2023 od společnosti , právnická osoba, soud dovodil, že částka 15 000 Kč byla dne , datum, poukázána z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, a jedná se o účet žalované, která se předtím prokázala verifikační platbou, uskutečněnou bezhotovostní platbu stvrdila též , právnická osoba, . ve zprávě ze dne 22.2.2026. Předžalobní výzva ze dne 29.5.2024 byla žalované zaslána prokazatelně dne 29.5.2024. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalované a výpis ze živnostenského rejstříku žalované.4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně se žalovanou právně jednala za účelem uzavření závazku v podobě úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, dle kterého „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků dle Smlouvy žalované. Úvěr byl dle Smlouvy poskytnut výlučně k financování podnikatelských potřeb žalované, žalovaná v řízení netvrdila opak, žalovaná tedy v projednávaném případě není v postavení spotřebitele. Žalobkyně proto před poskytnutím úvěru neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 1798 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).Sjednaná výše poplatku za poskytnutí úvěru 1% denně však podstatně převyšuje úrokové sazby poskytované ve stejném období živnostníkům bankami, v souladu s ustálenou judikaturou je soudu známo, že samotná výše úroku zpravidla nepostačí k závěru o rozporu smlouvy o úvěru s dobrými mravy. Rozhodné jsou další okolnosti, jako je v tomto případě adhezní charakter smlouvy, absence reálné možnosti vyjednávacího vlivu a kumulace úroků + sankcí + smluvních pokut. Smlouva o úvěru je ve shodném (velmi obdobném) znění překládána soudu v různých zde vedených řízeních. Ve Smlouvě je obsažena nepřiměřená kumulace poplatku za poskytnutí úvěru (1% denně z jistiny úvěru), poplatku za prodlení s úhradou splátky (500 Kč), úroku z prodlení ve výši 0,5% denně z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru. V případě prodlení klienta s úhradou úvěru po splatnosti úvěru je klient povinen hradit úroky z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.03.2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019:„Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.“Smlouva je tedy v souladu s výše uvedenými závěry neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu.5. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlou