15 C 269/2021-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 39 738 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 11. 11. 2017 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 44 138 Kč (půjčka 25 000 Kč, souhrnný poplatek 18 500 Kč, poplatek za pojištění 638 Kč) v 58 týdenních splátkách po 761 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 22. 12. 2018. Žalovaný uhradil celkovou částku 4 400 Kč (0 Kč na jistinu, 4 400 Kč na poplatek vč. pojištění a asistence). Poslední splátka byla uhrazena dne 17. 12. 2017. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, poplatku ve výši 14 738 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 12 436,53 Kč (jedná se o 23,72% úrok z jistiny 25 0000 Kč od 23. 12. 2018 do data postoupení 15. 1. 2021), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 718,75 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 25 000 Kč od 23. 12. 2018 do data postoupení 15. 1. 2021) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 25 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne 11. 11. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 19 138 Kč tvořený úrokem ve výši 23,72% ročně ve výši 3 500 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 10 000 Kč, životním pojištěním ve výši 638 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 44 138 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 761 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ze smluvních podmínek pak soud zjistil, úroková sazba činí 23,72% ročně (bod 1.4.). 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že došlo k převodu pohledávek žalovaného na současnou žalobkyni. Z připojeného seznamu pohledávek soud zjistil, že výše pohledávky žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne 11. 11. 2017 činí ke dni postoupení 41 738 Kč (jak ovšem žalobkyně uvedla v žalobě, namísto této částky požaduje pouze žalovaných 39 738 Kč). 5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 41 738 Kč, nejpozději do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. Dle podacího lístku bylo žalovanému oznámení odesláno dne 15. 2. 2021 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 59 574,50 Kč nejpozději k 28. 5. 2021. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že tyto jsou v částech týkajících se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. 16. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 76% (na 58 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký. 17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 20% z půjčené částky. 18. U zápůjčky 25 000 Kč byla žalovaným celkem uhrazena částka 4 400 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 20% ze zápůjčky, v tomto případě tedy částku 5 000 Kč (25 000 Kč x 0,2), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 25 600 Kč (25 000 Kč + 5 000 Kč – 4 400 Kč zaplacených žalovaným). Částka 5 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí zápůjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 14 138 Kč (19 138 – 5 000), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (19 138 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 76% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy). Soudem stanovený poplatek činí 5 000 Kč a žalovaný na něj již uhradil částku 4 400 Kč. K uhrazení tak zbývá 600 Kč na poplatku a celková dlužná částka tak činí celkem uvedených 25 600 Kč. 19. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 3 500 Kč s tím, že podle čl. 1 představují 23,72% p. a. Soud nicméně uvádí, že s odkazem na shora uvedené považuje za hraniční a tedy ještě tolerovaný úrok ve výši maximálně 20% ročně. Žalobkyně podle náz