5 C 102/2021-61 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 94 106,12 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce uzavřených mezi žalovanýma právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 21. 2. 2018 a 20. 9. 2017. Na základě prvním smlouvy ze dne 21. 2. 2018 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 18 000 Kč spolu s úrokem ve výši 3 220 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 124 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 306 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 561 Kč. Žalovaný uhradil na tuto smlouvu celkem částku 4 613,30 Kč. Žalobkyně tak požaduje z titulu této smlouvy zaplacení dlužné částky ve výši 28 597,43 Kč s příslušenstvím. Na základě druhé smlouvy ze dne 20. 9. 2017 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 50 000 Kč spolu s úrokem ve výši 16 479 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 18 585 Kč, částkou za administrativní činnost a komfortní splácení hotovosti ve výši 12 600 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 070 Kč. Žalovaný uhradil na tuto smlouvu celkem částku 37 316,70 Kč. Žalobkyně tak požaduje z titulu této smlouvy zaplacení dlužné částky ve výši 65 508,69 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek byla dne 20. 1. 2020 pohledávka postoupena žalobkyni a žalovanému doporučeným dopisem oznámeno. 2. Usnesením ze dne 21. 7. 2021, č. j. 5C 102/2021-40, soud vyzval žalovaného, aby se písemně vyjádřil k žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň vyzval oba účastníky řízení, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla připojena doložka proti nečinnosti, podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Usnesením ze dne 8. 9. 2021, č. j. 5 C 102/2021-45, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení písemně doplnila žalobu o důkazy, jaký konkrétním způsobem věřitel před uzavřením smluv posuzoval schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26. 8. 2021 požádal o možnost domluvy nad splátkovým kalendářem, jelikož je ve finanční tísni. Žalovaný má tři děti a manželku na mateřské dovolené a není schopen tak velkou částku uhradit najednou. 4. Dne 8. 11. 2021 žalovaný telefonicky sdělil, že v současné době pracuje v Nizozemsku a snaží se vydělat na dříve vzniklé dluhy, které chce uhradit. Dobrovolně částku nezaplatil, jelikož žalobkyně požadovala nepřiměřeně vysokou částku ve výši asi 120 000 Kč s úroky 29 %. Půjčky si bral na splacení jiných dluhů, kdy se nacházel ve složité životní situaci. Měsíčně by byl schopen splácet částku ve výši 3 000 až 5 000 Kč měsíčně. 5. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 21. 9. 2021 uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Žalovaný tyto informace taktéž stvrdil svým podpisem. Žalobkyně má tedy za to, že povinnost posouzení úvěruschopnosti byla splněna. Ve vyjádření ze dne 10. 11. 2021 dále uvedla, že souhlasí s úhradou dlužné částky včetně náhrady nákladů řízení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 000 Kč a navrhla vydat rozsudek pro uznání. 6. Soud shledal, že věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto věc rozhodl na základě § 115a o. s. ř. bez přítomnosti účastníků řízení. 7. V řízení bylo smlouvou o zápůjčce [číslo] prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 21. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 18 000 Kč společně s úrokem ve výši 3 220 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 124 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 306 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 33 650 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně a roční procentní sazba nákladů činila 232,43 %. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 9. 2017 byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 50 000 Kč společně s úrokem ve výši 16 479 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 12 600 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 18 585 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 97 664 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazba činila 29% ročně a roční procentní sazba nákladů činila 106,56 %. Žalovaný na první smlouvu uhradil částku 4 613,30 Kč a na druhou smlouvu částku 37 316,70 Kč. Pohledávky společnosti [právnická osoba] za žalovaným byly postoupeny na současnou žalobkyni smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 8. Soud nevydal rozsudek pro uznání, neboť z vyjádření žalovaného žádným způsobem nevyplývá, že by celkovou žalovanou částku uznával, naopak, částku, kterou žalobkyně požadovala zaplatit, považoval za nepřiměřeně vysokou, a proto ji dobrovolně dosud neuhradil. 9. Po právní stránce posoudil soud spor jako spor ze smlouvy úvěru podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále postupoval dle ust. §§ 580, 588, 1802, 1813 a 1970 o. z. 10. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaných úroků, resp. nákladů spotřebitelského úvěru spočívajících v odměně zpracování, doručení, administrativní činnost, flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. 11. Právní předchůdce žalobkyně sjednal s žalovaným měsíční úrok ve výši 29 % ročně, RPSN činila 232,43 % u první smlouvy a 106,56 % u druhé smlouvy. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust. § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo rozsudek Nejvyššího soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z této databáze soud zjistil, že v únoru 2018, činila úroková sazba korunových úvěrů s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu 8,54 % a v září 2017 8,85 %, RPSN činila ve stejném období 9,10 % a 9,83 %. Přitom přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlo půjčku, kdy žalovaný dostal vyplaceny peníze ihned po uzavření smlouvy, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Roční procentní sazbu nákladů v rozmezí od 106,56 % až 232,43 % proto nelze považovat za přiměřenou, ale v rozporu s dobrými mravy a celkové náklady v této výši nelze v tomto rozsahu přiznat (viz ust. § 580 o. z. a § 1813 o. z.). 12. Soud nicméně uznává, že věřitel má právo na zaplacení úroků, respektive celkových nákladů, za poskytnuté peněžní prostředky, a proto dále postupoval obdobně podle ust. § 1800 odst. 2 o. z., neboť se jedná o ustanovení, které je co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližší, a změnil rozsah plnění tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Za přiměřené úroky, respektive celkové náklady, v daném případě proto považuje soud celkové náklady ve výši 20 % ročně. V posuzované věci tak činí kapitalizovaná částka za období poskytnutí úvěru, tj. za období 60 týdnů, částku 4 154 Kč v případě první smlouvy a částku 20 000 Kč v případě druhé smlouvy za období 24 měsíců, a tyto částky rovněž žalobkyni přiznal. 13. Z titulu první smlouvy tak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 17 540,70 Kč (jistina ve výši 18 000 Kč + přiměřené náklady ve výši 4 154 Kč – zaplacená částka 4 613,30 Kč) a z titulu druhé smlouvy částky 32 683,30 Kč (jistina ve výši 50 000 Kč + přiměřené náklady ve výši 20 000 Kč – zaplacená částka 37 316,70 Kč). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Jelikož má žalobkyně právo požadovat smluvní úroky z dlužné částky až do zaplacení, změnil soud pouze požado