6 C 342/2020-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 27. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 13 537 Kč jako nedoplatku zápůjčky poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] 2. Smlouvou [číslo] ze dne 11. 3. 2015 byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 22 033 Kč (půjčka 12 000 Kč, souhrnný poplatek 10 033 Kč) v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 8 496 Kč, rozdíl ve výši 13 537 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 8 206,54 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 5 330,46 Kč. Půjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Její nedoplatek byl smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 8 206,54 Kč, poplatku ve výši 5 330,46 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 6 336,82 Kč (jedná se o 20,5% úrok z jistiny 8 206,54 Kč od 5. 5. 2016 do data postoupení 20. 1. 2020), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 502,93 Kč (jedná se o 8,05% úrok z prodlení z jistiny ve výši 8 206,54 Kč od 24. 10. 2017 do data postoupení 20. 1. 2020) a běžícího smluvního úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 8 206,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 206,54 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 11. 3. 2015 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 12 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10 033 tvořený úrokem ve výši 20,5 % ročně ve výši 1 580 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 466 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 5 987 Kč Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 22 033 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Z čl. 4 smluvních podmínek smlouvy soud zjistil výši úroků ve výši 20,5 % ročně a roční procentní sazbu nákladů určenou v závislosti na délce splácení, a to ve výši 68,70 % pro délku splácení 60 týdnů. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní a z Přílohy [číslo] soud zjistil, že žalované pohledávky byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 21 995,03 Kč nejpozději k 30. 4. 2020. 7. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 13. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o půjčce podepsala, a to dokonce i v situaci, kdy v předtištěné (formulářové) smlouvě o půjčce uvedla, že porozuměla všem ustanovením smlouvy, že smlouva představuje její svobodnou vůli a že nebyla uzavřena pod hrozbou nebo nátlakem nebo v tísni za nápadně nevyhovujících podmínek. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 83,6% (za 60 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 14. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. 15. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 8 496 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 4 000 Kč (12 000 Kč: 3), tak žalované zbývá k úhradě částka 7 504 Kč (12 000 Kč + 4 000 Kč – 8 496 Kč zaplacených žalovanou). Částka 4 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 6 033 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (10 033 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 84 % zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 1 580 Kč s tím, že představují 20,5 % p. a. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl v této smlouvě omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy a z článku 20 smlouvy vyplývá, že v případě prodlení se účinnost smlouvy prodlužuje do doby uhrazení celkové dlužné částky. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 20,5 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok z jistiny zjištěné soudem od doby původní splatnosti smlouvy, tedy od 5. 5. 2016 do zaplacení. 16. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 7 504 Kč (12 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 4 000 Kč – 8 496 Kč zaplacených žalovanou). Zaplacenou částku 8 496 soud započetl částečně na souhrnný poplatek a zbývá tedy uhrazení zbylé části jistiny ve výši 7 504 Kč. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení, je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny zjištěné soudem ve výši 7 504 Kč od 24. 10. 2017 do zaplacení. Soud zamítl žalobu i co do částky 6 033 Kč a co do úroku ve výši 20,5 % ročně z částk