6 C 343/2020-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 27. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 9 937,53 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku zápůjčky, kterou žalované poskytl na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 3. 1. 2018 právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 10 640 Kč (zápůjčka 6 000 Kč, souhrnný poplatek 4 640 Kč) v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila žádnou částku. Žalobkyně požaduje celkový dluh ve výši 9 937,53 Kč, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 6 000 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 3 937,53 Kč. Zápůjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Její nedoplatek byl smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku ve výši 3 937,53 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 2 088 Kč (jedná se o 29% úrok z jistiny 6 000 Kč od 15. 11. 2018 do data postoupení 20. 1. 2020), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 872,67 Kč (jedná se o 8,5% úrok z prodlení z jistiny ve výši 6 000 Kč od 15. 5. 2018 do data postoupení 20. 1. 2020) a běžícího smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 3. 1. 2018 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 6 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 640 tvořený úrokem ve výši 29 % ročně ve výši 799 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 952 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 889 Kč Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 10 640 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ze smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů určenou v závislosti na délce splácení, a to ve výši 323,20 % pro délku splácení 45 týdnů a úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní a z Přílohy č. 1 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20. 1. 2020. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 13 485,70 Kč nejpozději k 30. 4. 2020. 6. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 6 000 Kč a ta se zavázala zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 4 640 Kč, celkem tedy 10 640 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že částka 6 000 Kč byla žalované předána při jejím podpisu. 7. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 13. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k zapůjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 77,33 % (za 45 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 323,20 %. 14. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by žalovaná na úvěr cokoliv zaplatila, ani žalovaná v tomto směru tvrzení žalobkyně nepopřela. Soud tedy počítal s tím, že žalovaná na úvěr ničeho neuhradila a že žalobkyně žaluje pouze částku 9 937,53 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 2 000 Kč (6 000 Kč: 3), tak žalované zbývá k úhradě částka 8 000 Kč (6 000 Kč + 2 000 Kč). Částka 2 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Částka ve výši 1/3 z půjčené částky je stanovena i s ohledem na splatnost půjčky, která byla mezi stranami domluvena na 45 týdnů, tedy něco pod rok. Ve zbylé části žalobou požadovaného souhrnného poplatku ve výši 1 937,53 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (4 640 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 77 % poskytnuté půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 799 Kč s tím, že představují 29% p. a. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl v této smlouvě omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy a z článku 18 smluvních podmínek vyplývá, že v případě prodlení se účinnost smlouvy prodlužuje do doby uhrazení celkové dlužné částky. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 29 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok od doby původní splatnosti zápůjčky, tedy od 15. 11. 2018 do zaplacení. Soud podotýká, že úrok ve výši 29 % ročně považuje za úrok hraničící s dobrými mravy. Soud je ochoten akceptovat úroky maximálně do výše 30 % ročně, což úrok 29 % ročně ještě splňuje. 15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 8 000 Kč (6 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 2 000 Kč). I nárok žalobkyně na placení 29 % ročního úroku z jistiny 6 000 Kč od 15. 11. 2018 do zaplacení shledal soud s ohledem na výše uvedené oprávněným. 16. Jelikož se žalovaná ocitla v pro