6 C 307/2021-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 1. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 29 171 Kč jako nedoplatku zápůjčky poskytnuté žalovanému právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Smlouvou ze dne 17. 8. 2019, [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 34 615 Kč (zápůjčka 20 000 Kč, souhrnný poplatek 13 067 Kč a pojištění 1 548 Kč) ve 12 měsíčních splátkách po 2 885 Kč. Žalovaný uhradil 2 900 Kč. Nedoplatek zápůjčky byl smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 18 537,27 Kč, dlužných poplatků ve výši 10 633,73 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 1 836,73 Kč (jedná se o 29% úrok z jistiny 18 537,27 Kč od 18. 8. 2020 do data postoupení 18. 12. 2020), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 183,28 Kč (jedná se o 10% úrok z prodlení z jistiny ve výši 18 537,27 Kč od 22. 10. 2019 do data postoupení 18. 12. 2020) a běžícího smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 18 537,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 537,27 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 8. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 067 tvořený úrokem ve výši 29 % ročně ve výši 3 279 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6 332 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 456 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit pojištění ve výši 1 548 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 34 615 Kč, to vše ve 12 měsíčních splátkách po 2 885 Kč. Úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla stanovena na 29 % a RPSN ve výši 173,15 %. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaným bylo uhrazeno 2 900 Kč, ovšem požaduje zaplacení částky 29 171 Kč. Z toho vyplývá, že částka uhrazená žalovaným činila 5 444 Kč (34 615 Kč – 29 171 Kč), této částce odpovídá i požadovaná jistina ve výši 18 537,27 Kč a poplatek ve výši 10 633,73 Kč. Soud tedy nadále vycházel z toho, že žalovaným bylo uhrazeno 5 444 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní a z Přílohy č. 1 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 39 737,74 Kč nejpozději k 24. 11. 2021. 6. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 7. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 9. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 12. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 65 % zápůjčky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. S ohledem na skutečnost, že žalobkyni stále náleží běžící 29% smluvní úrok, považuje soud výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnuté zápůjčky, tedy ve výši 6 700 Kč, která v sobě zahrnuje úrok ve výši 3 279 Kč po dobu 12 měsíců a ve zbylé části poplatky za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost. 14. Žalovaným bylo uhrazeno celkem 5 444 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 6 700 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 22 804 Kč (20 000 Kč + 6 700 Kč + 1 548 pojištění – 5 444 Kč zaplacených žalovaným). Částka 6 700 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku ve výši 6 367 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (13 067 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 65 % zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 6 700 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 3 279 Kč s tím, že představují 29 % p. a. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl v této smlouvě omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy a ze smluvních podmínek vyplývá, že v případě prodlení se účinnost smlouvy prodlužuje do doby uhrazení celkové dlužné částky. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 29 % ročně pro celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok od doby původní splatnosti zápůjčky, tedy od 18. 8. 2020 do zaplacení. Soud podotýká, že úrok ve výši 29 % ročně považuje za úrok hraničící s dobrými mravy. Soud je ochoten akceptovat úroky maximálně do výše 30 % ročně, což úrok 29 % ročně ještě splňuje. 15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 22 804 Kč (20 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 6 700 Kč + 1 548 Kč pojištění – 5 444 Kč zaplacených žalovaným). Z částky jistiny požadované žalobkyní 18 537,27 Kč (