6 C 205/2023-51 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 21 701,65 Kč jako nedoplatku zápůjčky poskytnuté žalovanému právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] Smlouvou ze dne 24. 7. 2019, [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 18 917 Kč (zápůjčka 10 000 Kč, souhrnný poplatek 8 917 Kč) v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný uhradil 3 880 Kč. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 8 247,93 Kč, dlužných poplatků ve výši 6 653,72 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 502,92 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky v maximální možné výši 5 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 1 800 Kč. Od 18. 3. 2022 požaduje žalobkyně zaplacení úroku ve výši 11,75% ročně a zákonného úroku ve stejné výši z jistiny 8 247,93 Kč do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 7. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 917 tvořený úrokem ve výši 29 % ročně ve výši 1 789 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 18 917 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla stanovena na 29% a RPSN ve výši 241,97%. Podle čl. 6 smluvních podmínek byl žalovaný pro případ, že neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální cenové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Dle čl. 6 měl právní předchůdce žalobkyně v případě prodlení žalovaného rovněž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Poplatek za zaslání upomínky činil dle čl. 6 smluvních podmínek 300 Kč. V čl. 6 smluvních podmínek byl sjednán poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaným bylo uhrazeno 3 880 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1. 2. 2022. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 25. 7. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 26 762,68 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. 6. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 7. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 9. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. U zápůjčky ve výši 10 000 Kč se soud domnívá, že tuto výši je schopna splatit jakákoliv fyzická osoba. Soud dále přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 12. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 89,17% zápůjčky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Soud považuje výši požadovaných poplatků za rozpornou s dobrými mravy. Jako odpovídající výše poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru včetně úroku se soudu jeví částka maximálně ve výši 1/3 poskytnuté zápůjčky, tedy ve výši 3 400 Kč, která v sobě zahrnuje úrok ve výši 1 789 Kč po dobu 60 týdnů a ve zbylé části náklady za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost. 14. Žalovaným bylo uhrazeno celkem 3 880 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 3 400 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 9 520 Kč (10 000 Kč + 3 400 Kč – 3 880 Kč zaplacených žalovaným). Částka 3 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části požadovaného souhrnného poplatku však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (8 917 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 89% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 3 400 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. 15. Žalovanému tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 1 789 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle příslušného ustanovení uvedeného ve spodní části úvodní strany smlouvy činit 29 % ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na zá