6 C 230/2023-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou ze dne 30. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 621,25 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne 20. 1. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit jednorázově nejpozději do 17. 2. 2023 spolu s poplatkem ve výši 4 711,25 Kč. Žalovaný tak měl uhradit celkem částku 19 711,25 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil a žalobkyni tak navíc vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 18. 2. 2023 do 30. 8. 2023 ve výši 2 910 Kč. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. V řízení bylo smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 1. 2023 prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet dne 20. 1. 2023 poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázal vrátit jednorázovou splátkou do 17. 2. 2023 (do 28 dní). Žalovaný měl kromě poskytnuté částky zaplatit ještě úrok ve výši 414,25 Kč (36% ročně) a poplatek ve výši 4 297 Kč, celkem měl tedy zaplatit částku 19 711,25 Kč. V případě porušení smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je v prodlení, a to do zaplacení. Žalovaný částku ve výši 19 711,25 Kč neuhradil řádně a včas, žalobkyně mu proto zaslala dne 20. 7. 2023 předžalobní výzvu. 4. Po právní stránce se jedná o smlouvu o úvěru, u které je nutno aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 5. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 7. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 13. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku či úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvy podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 31% z poskytnuté částky za jeden měsíc je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 14. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. I výše úroku ve výši 36% ročně již soud považuje za přemrštěnou, kdy je ochoten akceptovat úrok do maximální výše 30% ročně. S ohledem na dobu půjčení – 28 dní a na výši poskytnutého úvěru, je soud ochoten akceptovat maximální výši úroku a poplatku ve výši 2 000 Kč. V této částce jsou zahrnuty jak úroky, tak i poplatek za poskytnutí úvěru. Co do zbylé části požadovaného souhrnného poplatku ve výši 2 711,25 Kč byla žaloba zamítnuta. 15. Soud přiznal žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 15 000 Kč od 18. 2. 2023 do 30. 8. 2023 v celkové výši 2 910 Kč, neboť ujednání o smluvní pokutě bylo platně sjednáno a žalovaný se dostal do prodlení s plněním dluhu. 16. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 910 Kč, která v sobě zahrnuje jistinu ve výši 15 000 Kč, soudem stanovený poplatek s úrokem ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 910 Kč. Dále soud přiznal zákonný úrok z prodlení z jistiny od 18. 2. 2023 do zaplacení. Co do 2 711,25 Kč byla žaloba zamítnuta. 17. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 906 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky 22 621,25 Kč částku 1 132 Kč. K doplacení tedy zbývá částky 226 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 226 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 18. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 19 910 Kč a neúspěch v částce 2 711,25 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 76% svých účelně vynaložených nákladů řízení. 19. Dle názoru soudu je na místě aplikace ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jednalo o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky opakovaně. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 132 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 2 584 Kč. Z této částky má žalobkyně nárok pouze na úhradu 76%, tedy částky 1 964 Kč Náklady řízení ve výši 1 964 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně (§ 160 odst. 1 věty před středníkem, § 149 odst. 1 o. s. ř.).