6 C 247/2023-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 9. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 16 826 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] 2. Smlouvou o úvěru ze dne 13. 11. 2020 [číslo] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 18 240 Kč (úvěr 10 000 Kč, souhrnný poplatek 8 000 Kč a pojištění 240 Kč) v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 1 414 Kč, rozdíl ve výši 16 826 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 10 000 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 6 826 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 7. 1. 2022. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 1. 6. 2023 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 6 826 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 3 298 Kč (jedná se o 23,28% úrok z jistiny 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do data postoupení 1. 6. 2023), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 664,58 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do data postoupení 1. 6. 2023) a běžícího smluvního úroku ve výši 23,28 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 11. 2020 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 240 tvořený úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a pojištěním 240 Kč Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 18 240 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 304 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 32,15% p. a., žalobkyně požaduje úrok ve výši 23,28% p. a. 5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 22 615,68 Kč nejpozději k 9. 9. 2023. 7. Po právní stránce se jedná o smlouvu o úvěru, u které je nutno aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 10. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 16. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku či úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvy podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 80% z poskytnuté částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. 18. Žalovanou byla na smlouvu zaplacena celkem částka 1 414 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 3 400 Kč (10 000 Kč: 3), tak žalované zbývá k úhradě částka 12 226 Kč (10 000 Kč + 3 400 Kč + 240 Kč pojištění – 1 414 Kč zaplacených žalovanou). [příjmení] 3 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 4 600 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (8 000 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 80% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Úrok byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 2 000 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí úvěru), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle dalšího ustanovení ve smlouvě činit dle soudu již nemravných 32,15% ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitelku příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce, kterou soud zahrnul do jím stanoveného poplatku ve výši 3 400 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku 23,28% ročně tedy nemůže být oprávněný. 19. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě vyhověl částečně a zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 12 226 Kč (10 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 3 400 Kč + pojištění 240 Kč – 1 414 Kč zaplacených žalova