6 C 291/2023-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 7. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 10 120 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] 2. Smlouvou o úvěru ze dne 3. 12. 2021 [číslo] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 15 180 Kč (úvěr 8 000 Kč a souhrnný poplatek 7 180 Kč) v 60 týdenních splátkách po 253 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 5 100 Kč, částka 10 120 Kč je nyní žalobkyní požadována, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 7 466,60 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 2 653,40 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 27. 1. 2023. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 1. 6. 2023 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 7 466,60 Kč, poplatku ve výši 2 653,40 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 578,66 Kč (jedná se o 22,32% úrok z jistiny 7 466,60 Kč od 28. 1. 2023 do data postoupení 1. 6. 2023), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 388,89 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení 15% ročně z jistiny ve výši 7 466,60 Kč od 28. 1. 2023 do data postoupení 1. 6. 2023) a běžícího smluvního úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 7 466,60 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 466,60 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. 3. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 12. 2021 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 180 tvořený úrokem ve výši 1 600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, poplatkem za pojištění ve výši 2340 Kč a poplatkem za asistenční služby ve výši 540 Kč Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 15 180 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 253 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 32,15% p. a., žalobkyně požaduje úrok ve výši 22,32% p. a. Žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] s příjmem okolo 11 000 Kč. 5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky 12 016,40 Kč nejpozději do 14. 10. 2023. 7. Po právní stránce se jedná o smlouvu o úvěru, u které je nutno aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 10. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 15. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 16. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku či úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvy podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 89% z poskytnuté částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 17. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. 18. Žalovanou byla na smlouvu zaplacena celkem částka 5 100 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 2 700 Kč (8 000 Kč: 3), tak žalované zbývá k úhradě částka 5 600 Kč (8 000 Kč + 2 700 Kč – 5 100 Kč zaplacených žalovanou). Částka 2 700 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 4 520 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (7 180 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 90% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Úrok byl ve smlouvě vyjádřen jednak absolutní částkou 1 600 Kč (ta je uvedena na první straně smlouvy jakožto jedna z položek, z nichž sestává tzv. poplatek za poskytnutí úvěru), jednak ve formě zápůjční úrokové sazbě, která měla dle dalšího ustanovení ve smlouvě činit dle soudu již nemravných 32,15% ročně. Smlouva tedy připouští dvojí možný výklad ujednání o výši úroku. Za této situace je v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovanou jakožto spotřebitelku příznivější, a to je výklad, podle něhož byla na základě předmětné smlouvy povinna uhradit úrok v absolutní částce, kterou soud zahrnul do jím stanoveného poplatku ve výši 2 700 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení běžícího úroku 22,32% ročně tedy nemůže být oprávněný. 19. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě vyhověl částečně a zaváz