7 C 172/2025-57 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 577,80 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 3. 4. 2023 a číslo , hodnota, uzavřené dne 26. 10. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěry ve výši 9 000 Kč a 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smluv, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit na poskytnutý úvěr ve výši 9 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 22 511 Kč v 78týdenních splátkách po 289 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 9. 2024. Dle žaloby byla poslední příslušná splátka na tento úvěr žalovaným uhrazena dne 4. 4. 2023, ke dni 27. 8. 2023 činila dlužná jistina částku 7 700 Kč a dlužný poplatek 10 671 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 300 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Na úvěr ve výši 7 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 14 492 Kč v 65týdenních splátkách po 223 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2024. Dle žaloby byla poslední příslušná splátka na tento úvěr žalovaným uhrazena dne 3. 4. 2023, ke dni 27. 8. 2023 činila dlužná jistina částku 4 782,29 Kč a dlužný poplatek 3 924,51 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil celkem částku 5 523 Kč, po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.4. 2025 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na současnou žalobkyni, a to s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné smlouvě o úvěru, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl , Anonymizováno, úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý úvěr a je si vědom toho, že si , Anonymizováno, tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru. Právní předchůdce dle žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pro případ, že by soud přes uvedené informace shledal, že žalobkyně, respektive její právní zástupkyně, dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84–89 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, Anonymizováno2. Soud usnesením ze dne 10. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 172/2025-42 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 7. 10. 2025, zopakovala tvrzení, které již uvedla v žalobě, odkázala na zákaznickou kartu a údaje v ní obsažené, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z výpisů z bankovního účtu žalovaného a z výplatních pásek za měsíc srpen a září 2022. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník ve společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční příjem činí 29 946 Kč, resp. 35 048 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadovaných úvěrů dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla dostatečná. Jiné důkazy neoznačila ani nedoložila, navrhla žalobě vyhovět.4. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. V žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické kartě z října 2022 žalovaný uvedl, že žije v nájemním bydlení, má učňovské vzdělání, je svobodný, úvěr žádá poskytnut na neočekávané výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, není majitelem auta, pracuje na plný úvazek jako skladník u shora uvedené společnosti s příjmem 12 638 Kč, další čisté příjmy domácnosti uvedl ve výši 22 410 Kč bez bližší specifikace, celkové příjmy domácnosti uvedl ve výši 35 048 Kč, měsíční výdaje uvedl ve výši 4 000 Kč. V zákaznické kartě v dubnu 2023 pracoval u stejné společnosti, příjem uvedl ve výši 15 346 Kč, další čisté příjmy domácnosti ve výši 14 600 Kč, celkové příjmy pak ve výši 29 946 Kč a výdaje ve výši 6 000 Kč a další splátky ve výši 981 Kč. Ostatní poměry byly stejné.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 26. 10. 2022 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Celková dlužná částka splatná žalovaným činila 14 492 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 198,71 %.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 3. 4. 2023 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Celková dlužná částka splatná žalovaným činila 22 511 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 172,27 %.9. Z listiny označená „Tabulka umoření“ s datem vyhotovení výpisu 6. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 4. 2023 čerpal úvěr ve výši 9 000 Kč, na který uhradil 1 300 Kč dne 4. 4. 2023 a dne 26. 10. 2022 čerpal úvěr ve výši 7 000 Kč, na který uhradil 5 523 Kč.10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, účinné ke dni 28. 4. 2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.11. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávek a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 35 754,86 Kč, a to nejpozději do 13. 8. 2025 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 30. 7. 2025.12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitel