7 C 175/2025-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 692,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 12. 2. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr v hotovosti v 65týdenních splátkách po 489 Kč, celkem 31 745 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 5. 2024. Poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla dle žaloby uhrazena 7. 5. 2023. Žalovaný od podpisu smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradil 7 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni, a to s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 35 231,45 Kč. Součástí částky 31 231,45 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Po datu postoupení žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhala přiznání celkové dlužné jistiny ve výši 12 143,79 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 548,85 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 203,04 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 746,43 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 143,79 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroků z prolení v zákonné výši 14,75 % ročně z celkové dlužné jistiny ve výši 12 143,79 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné smlouvě o úvěru, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl , Anonymizováno, úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý úvěr a je si vědom toho, že si , Anonymizováno, tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru. Právní předchůdce dle žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že pro případ, že by soud přes uvedené informace shledal, že žalobkyně, respektive její právní zástupkyně, dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84–89 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobkyně upozornila nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinností citovaného zákona a neprokázání splnění této povinnosti tak dle žalobkyně nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.2. Soud usnesením ze dne 15. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 175/2025-31 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním doručeným soudu dne 7. 10. 2025, zopakovala tvrzení, které již uvedla v žalobě, odkázala na zákaznickou kartu a údaje v ní obsažené, uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z daňového přiznání za rok 2021. Současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že pracuje jako elektrikář s příjmem 19 459 Kč měsíčně, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši příjmu a výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla dostatečná. Jiné důkazy neoznačila ani nedoložila, navrhla žalobě vyhovět.4. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty – bylo zjištěno, že žalovaný má učňovské vzdělání, žije v nájemním bytě, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje , Anonymizováno, jako elektrikář s příjmem 19 459 Kč, jiný zdroj příjmu nemá, odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 5 000 Kč, nevlastní kreditní kartu, nemá jiný úvěr, nemá bankovní účet.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 12. 2. 2023 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Celková dlužná částka (jistina + poplatek + pojistné) činila 31 745 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 162,48 %.8. Z listiny označená „Tabulka umoření“ s datem vyhotovení výpisu 6. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný dne 12. 2. 2023 čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, na který uhradil 7 000 Kč (platby ze dne 21. 2. 2023, 2. 3. 2023, 17. 3. 2023 a 7. 5. 2023).9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, účinné ke dni 28. 4. 2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.10. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 27 557,63 Kč, a to nejpozději do 13. 8. 2025 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 30. 7. 2025.11. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž