Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 6. 5. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 21 685 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi stranami dne 3. 9. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 0,095890410958904 % denně, tj. 4 904,75 Kč, žalobkyni vrátit ve 12 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 29. 8. 2025. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit 29 404,75 Kč. Žalobkyně uvedla, že ještě před uzavřením smlouvy ověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr nahlédnutím do databáze SOLUS a z informací získaných od žalované. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy splnila pouze částečně, ve lhůtách splatnosti uhradila žalobkyni celkem 2 815 Kč, po splatnosti uhradila ještě 500 Kč, a to dne 10. 10. 2025. Celkem tak na svůj dluh žalobkyni uhradila 3 315 Kč. Podanou žalobou žalobkyně uplatňuje pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny v částce 21 685 Kč, dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 22 185 Kč od 30. 8. 2025 do 10. 10. 2025 a zákonný úrok z prodlení z částky 21 685 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 18. 5. 2026, č. j. 11 C 102/2026-11, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. Podáním ze dne 8. 6. 2026 žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., a to jednak nahlédnutím do databáze SOLUS a také z informací získaných od žalované. Žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedla, že je svobodná a dále uvedla název svého zaměstnavatele, výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Výši příjmu ze zaměstnání žalovaná doložila předložením výplatních pásek za období od května do července 2024. K ověření pravidelných měsíčních výdajů poskytla žalovaná žalobkyni přístup ke svému bankovnímu účtu pomocí aplikace Kontomatik. Z údajů uvedených ve výpisu z aplikace Kontomatik vyplývá, že na tento účet přijímala žalovaná mzdu od svého zaměstnavatele i další nepravidelné příjmy a prováděla z tohoto účtu úhrady spojené s běžným provozem domácnosti. Z výpisu rovněž vyplývá, že bilance příjmů a výdajů žalované byla dostačující k úhradám sjednaných splátek.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Z nedatované smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 0,095890410958904 % z vypůjčené částky denně splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 499,08 Kč s tím, že poslední splátka činila 2 414,87 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly ceník za úkony věřitele v případě prodlení žalované.9. Z listiny s názvem Faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil splatnost jednotlivých splátek.10. Z výplatních pásek žalované za období května 2024 a června 2024 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční výdělek žalované od zaměstnavatele , adresa, v tomto období činil 56 710 Kč.11. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2024 do 30. 9. 2024 a z výpisu z účtu č. , č. účtu, za stejné období soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované dne 3. 9. 2024 na její účet částku 25 000 Kč.12. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od března 2024 do srpna 2024 soud zjistil, že za březen 2024 příjmy na tomto účtu činily 89 597 Kč, výdaje 89 609,60 Kč. V dubnu 2024 příjmy na tomto účtu činily 116 145 Kč, výdaje byly ve výši 116 072,08 Kč. V květnu 2024 příjmy byly ve výši 99 989 Kč, výdaje činily 100 060,68 Kč. V červnu 2024 příjmy činily 313 328,54 Kč, výdaje činily 298 327,65 Kč. Za červenec 2024 příjmy na účtu činily 249 953,02 Kč, výdaje činily 264 629,81 Kč. Za srpen 2024 příjmy na účtu byly ve výši 353 588,38 Kč, výdaje činily 345 778,34 Kč. Dále soud z výpisu z účtu zjistil, že žalovaná opakovaně čerpala úvěry, jen v srpnu 2024 načerpala z úvěrů 102 620 Kč, v červenci 2024 pak 65 000 Kč. Příjmy žalované tvoří převážně příjmy z úvěrů a jednorázové vklady na účet.13. Z potvrzení o příchozích platbách a z výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne 7. 10. 2024 částku 515,41 Kč, dne 14. 11. 2024 částku 359,59 Kč, dne 15. 12. 2024 částku 360 Kč, dne 15. 1. 2025 částku 360 Kč, dne 13. 2. 2025 částku 360 Kč, dne 16. 3. 2025 částku 360 Kč, dne 11. 6. 2025 částku 500 Kč a dne 10. 10. 2025 částku 500 Kč.14. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.15. Z dalších předložených listin nezjistil soud pro věc rozhodné skutečnosti.16. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 0,095890410958904 % denně vrátí ve 12 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná žalobkyni na svůj dluh uhradila 3 315 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2026 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.25. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.26. V nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Byť samotná smlouva o úvěru nebyla datována, je zřejmé, že tato byla uzavřena dne 3. 9. 2024, kdy byly žalované zaslány finanční prostředky na její bankovní účet. Z výše uvedených skutečností pak vyplývá povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z tvrzení žalované, jejích výplatních pásek, výpisu z účtu a lustrace žalované v registru SOLUS. K těmto svým tvrzením předložila soudu výplatní pásky žalované, ze kterých se podává, že průměrný čistý měsíční výdělek žalované v době uzavření smlouvy o úvěru činil 56 710 Kč. Dále předložila výpis z účtu žalované za období od března do srpna 2024, ze kterého soud zjistil, že žalovaná má sice velmi vysoké příjmy, tyto příjmy jsou však navyšovány vyplacenými úvěry a dále vklady hotovosti, o jejichž původu není soudu nic známo. Takto navyšovaným příjmům pak odpovídají i výdaje žalované, které se těmto příjmům rovnají. Soud připouští, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, ačkoliv nedoložila její lustraci žalované v registru SOLUS, kterou dle svého tvrzení provedla, ale vyhodnotila ji nesprávně, neboť z předloženého výpisu z účtu žalované jednoznačně vyplývají důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaná je schopna úvěr splácet.27. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 3. 9. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny bez nároku na zákonné úroky z prodlení či smluvní úrok, tj. na částku 21 685 Kč, která představuje rozdíl mezi poskytnout výší úvěru (25 000 Kč) a úhradami žalované na tento úvěr (3 315 Kč). Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.28. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.29. Ve zbývající části, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 185 Kč od 30. 8. 2025 do 10. 10. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 21 685 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.30. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 90 %, žalovaná byla úspěšná z 10 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 80 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Náklady žalobkyně v projednávané věci činí 2 900 Kč a představují odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. h/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 400 Kč, ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 315 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 868 Kč a jeho doplatku ve výši 217 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 80 % činí celkovou částku 2 320 Kč (výrok III.).31. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 868 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 217 Kč (výrok IV.).