Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 22. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 25 310 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 2. 2024 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované převodem na její bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do 28. 3. 2024 spolu se zaplacením úroku ve výši 265,82 % ročně. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tuto její právní předchůdkyně posoudila se souhlasem žalované nahlédnutím do databáze SOLUS. Žalovaná úvěr nesplatila včas, proto jí vznikla v souladu se smlouvou i povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2024 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, v likvidaci, IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny 21 800 Kč, a dále ze smluvního úroku 5 462 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 598 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhala i zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 301 Kč a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 21 800 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 19. 5. 2026, č. j. 11 C 103/2026-12, soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila. Rovněž byla vyzvána, aby soudu sdělila, kolik žalovaná na předmětnou smlouvu splatila.4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 29. 5. 2026, v němž zopakovala, že žalovaná souhlasila se zpracováním svých údajů v registru SOLUS a dále, že úvěruschopnost žalované byla ověřována na základě vnitřních kontrol. Těmito dokumenty však žalobkyně nedisponuje. Z tohoto důvodu vzala žalobu co do částky 3 510 Kč představující smluvní pokutu a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 462 Kč zpět. Dále doplnila, že žalovaná splatila úvěr co do částky 3 200 Kč.5. Usnesením ze dne 8. 6. 2026, č. j. 11 C 103/2026-21, které nabylo právní moci dne 14. 7. 2026, soud řízení v souladu s učiněným částečným zpětvzetím žaloby zastavil.6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.7. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).8. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 2. 2024 mezi společností , právnická osoba, coby věřitelem a žalovanou coby klientem soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná tento úvěr do 30 dnů splatí. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně a odpovídal částce 2 300 Kč.10. Z dodatku č. , hodnota, předmětné smlouvy ze dne 6. 3. 2024 soud zjistil, že tímto dodatkem si smluvní strany sjednaly navýšení jistiny úvěru na částku 25 000 Kč a změnu úroku na 265,82 % ročně odpovídající částce 5 462 Kč. Ostatní ujednání smlouvy zůstala nezměněna.11. Z výpisů z běžného účtu společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že dne 27. 2. 2024 byla z bankovního účtu této společnosti na bankovní účet žalované zaslána částka 10 000 Kč a částka 6 000 Kč a dne 6. 3. 2024 částka 9 000 Kč.12. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za měsíc únor a březen 2024 soud zjistil, že dne 27. 2. 2024 byla žalované na tento bankovní účet právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta finanční částka v celkové výši 16 000 Kč a dne 6. 3. 2024 částka 9 000 Kč.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 a společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2024 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, postoupila na společnost , právnická osoba, v likvidaci pohledávky za svými dlužníky, kdy z přiložené tabulky této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 a její přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, v likvidaci postoupila na žalobkyni portfolio pohledávek, kdy z přiložené tabulky této smlouvy je patrné, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.15. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení jejího dluhu na společnost , právnická osoba, v likvidaci. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo žalované odesláno dne 16. 9. 2024.16. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 3. 2026 a odeslané následujícího dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 35 146,96 Kč. Rovněž jí bylo oznámeno postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy na žalobkyni.17. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 2. 2024 ve znění dodatku ze dne 6. 3. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované zapůjčeny finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí do 28. 3. 2024 spolu s úhradou úroku ve výši 5 462 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 3 200 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla následně dvěma smlouvami o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni.18. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.21. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.22. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.23. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.26. V nyní projednávané věci soud předně konstatuje, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou nejprve řádně postoupena na společnost , právnická osoba, v likvidaci a následně na žalobkyni.27. Dále soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která byla následně upravena dodatkem ze dne 6. 3. 2024, a která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení její úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, respektive v řízení nebylo prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně schopností žalované předmětný úvěr splácet zabývala, když sama žalobkyně na výzvu soudu k doložení zkoumání úvěruschopnosti reagovala tvrzením, že takovými doklady nedisponuje, a žalobu vzala zpět v takovém rozsahu, že po částečném zastavení řízení zůstala předmětem řízení pouze jistina ve výši 21 800 Kč a zákonné úroky z prodlení. Z toho soud usuzuje, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána.28. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 27. 2. 2024 ve znění dodatku ze dne 6. 3. 2024 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, smluvní pokuty či jakékoli jiné poplatky, tj. na částku 21 800 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalované (25 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaná zaplatila (3 200 Kč). Pokud žalovaná svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.29. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.30. Ve zbývající části, tj. co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 301 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 800 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.31. Co se týče nákladů řízení soud konstatuje, že v části, v níž bylo usnesením ze dne 8. 6. 2026 rozhodnuto o částečném zastavení řízení, shledává zavinění na zpětvzetí žaloby ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. věty první na straně žalobkyně. Žalobkyně tak byla v řízení úspěšná z 60 %, žalovaná byla úspěšná ze 40 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 20 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni v projednávané věci vznikly náklady ve výši 3 081 Kč představující odměnu advokáta za 3 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 400 Kč. Za každý z takto přiznaných žalobkyni rovněž náleží i náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 315 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 013 Kč a jeho doplatku ve výši 253 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 24 % činí celkovou částku 616,20 Kč (výrok III.).32. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 013 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 253 Kč (výrok IV.).