Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 25. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 287 170,10 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, “), která pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, . se společností , právnická osoba, . ze dne 14. 9. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 473 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 6 906 Kč. Žalovaný však svoji povinnost neplnil řádně, úvěr byl proto zesplatněn ke dni 3. 11. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 byla pohledávka za žalovaným postoupena na I-Xon a. s. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, “) a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 na současnou žalobkyni. Dlužná částka uplatněná touto žalobou činí 287 170,10 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 286 172,10 Kč a dlužních smluvních poplatků ve výši 998 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14 633,68 Kč za období od 25. 4. 2025 do 25. 10. 2025 v sazbě 8,9 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 904,10 Kč od 30. 4. 2025 do 30. 9. 2025, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 286 172,10 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 286 172,10 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 1. 6. 2026, č. j. 11 C 112/2026-11, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto její právní předchůdce posoudil.4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala sdělením, že úvěruschopnost byla posouzena s odbornou péčí a v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Poskytovatel úvěru vycházel z informací sdělených žalovaným a veškeré dostupné informace kontroloval v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku a databáze MVČR. Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný taktéž veden u poskytovatele úvěru. Výdaje žalovaného byly taktéž hodnoceny a ověřeny na základě výpisu z účtu. Dále uvedla, že veškeré finanční transakce mezi žalovaným a právními předchůdce žalobkyně jsou patrné z výpisu z účtu. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 244 090,45 Kč.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o půjčce na konsolidaci č. , hodnota, ze dne 30. 7. 2021 uzavřené mezi , právnická osoba, . coby věřitelem a žalovaným coby klientem soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 473 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 6 906 Kč. Co do částky 443 000 Kč pak poskytnuté finanční prostředky sloužily k předčasnému splacení dřívějších závazků žalovaného. Smluvní strany si dále sjednaly ceník za úkony věřitele v případě prodlení žalovaného.9. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, ověřoval totožnost žalovaného.10. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 26. 7. 2021 do 15. 1. 2026, na který žalovaný splácel úvěr ze smlouvy výše, soud zjistil jednotlivé obraty na tomto účtu. Dále soud zjistil, že žalovaný úvěr splácel z účtu č. , č. účtu, .11. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, (dříve , č. účtu, ) za období od 26. 7. 2021 do 12. 12. 2025 soud zjistil jednotlivé obraty na tomto účtu. Rovněž zjistil, že dne 30. 7. 2021 byla žalovanému na tento účet připsána částky 258 000 Kč a 215 000 Kč.12. Z mimořádného výpisu z účtu 1036040244 / CZK za období od 13. 11. 2022 do 30. 9. 2025 soud zjistil jednotlivé obraty na tomto účtu.13. Z upomínky ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky 14 359,14 Kč.14. Z upomínky ze dne 3. 11. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, informoval žalovaného o zesplatnění jeho dluhu z úvěrové smlouvy. Oznámil mu, že dluh činí 302 707,92 Kč. Zároveň vyzval žalovaného k okamžité úhradě této dlužné částky.15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že výše uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně č. , hodnota, na právního předchůdce žalobkyně č. , hodnota, .16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že výše uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně č. , hodnota, na současnou žalobkyni.17. Z oznámení o postoupení pohledávky z 19. 1. 2026 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, informoval žalovaného o postoupení pohledávky na právního předchůdce žalobkyně č. , hodnota, a vyzval jej, aby na svůj dluh z úvěrové smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch právního předchůdce žalobkyně č. , hodnota, .18. Z oznámení o postoupení pohledávky z 18. 2. 2026 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval jej, aby na svůj dluh z úvěrové smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně.19. Z předžalobní výzvy z 18. 2. 2026, která byla dle přiloženého seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a odeslaných předžalobních výzev odeslána žalovanému dne 19. 2. 2026, bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy a upozornila jej na to, že pokud dluh nebude v uvedené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.20. Z dalších listin soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti.21. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně č. , hodnota, a žalovaným byla dne 30. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 473 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 6 906 Kč. Z důvodu neplnění podmínek smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, dopisem ze dne 3. 11. 2025 úvěr prohlásil za splatný a zároveň vyzval žalovaného k tomu, aby uhradil dluhy, které mu z předmětné smlouvy o úvěru vznikly. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na právního předchůdce žalobkyně č. , hodnota, a následně na současnou žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou z 18. 2. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy a upozornila žalovaného na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu v případě, že jej žalovaný neuhradí dobrovolně v dodatečně stanovené lhůtě.22. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30. 9. 2021 (dále jen ZSÚ).23. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.24. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.25. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.26. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.27. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.28. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.29. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.30. Soud si je zároveň vědom, že smlouva o úvěru byla uzavřena v době, kdy § 87 odst. 1 ZSÚ byl účinný ve znění, jak je citováno výše, a tudíž porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru způsobovalo toliko relativní neplatnost smlouvy a nebylo k ní přihlíženo z úřední povinnosti. Soud však na tomto místě konstatuje, že výše citované zákonné ustanovení je nezbytné vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, což má za následek, že i v případě neprověření schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet je smlouva absolutně neplatná, a to i dle znění zákona o spotřebitelském úvěru ve znění před 28. 5. 2022, neboť články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES Evropského parlamentu a Rady musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. Závěry soudu uvedené v přecházejícím odstavci o povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o poskytnutí úvěru a následná sankce spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy v případě nedodržení této povinnosti se tak uplatní i v nyní řešené věci.31. V nyní projednávané věci tak soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 byla pohledávka za žalovaným postoupena na právního předchůdce žalobkyně č. , hodnota, a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 na současnou žalobkyni. Dále soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně č. , hodnota, a žalovaným byla dne 30. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byl oprávněn poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, nedostál. Ke zkoumání úvěruschopnosti ze strany jejího právního předchůdce č. , hodnota, žalobkyně pouze obecně uvedla, že před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. K výzvě soudu dále uvedla, že úvěruschopnost byla posouzena s odbornou péčí a v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny prostřednictvím výpisu z účtu, který měl žalovaný veden rovněž u právního předchůdce žalobkyně č. , hodnota, . Tato tvrzení ohledně lustrace žalovaného v registrech a zjišťování jeho příjmů a výdajů z výpisu z účtu žalovaného však nijak neprokázala a k výzvě soudu žádné další listiny nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Pakliže žalobkyně nepředložila soudu žádné další podklady o zkoumání úvěruschopnosti, a to především ke zkoumání příjmů a výdajů žalovaného, je nezbytné uzavřít, že v projednávané věci nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, neboť právní předchůdce žalobkyně č. , hodnota, si neobstaral dostatečné podklady k tomu, aby mohl skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.32. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 30. 7. 2021 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 228 909,55 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (473 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (244 090,45 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni nebo jejím právním předchůdcům ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.33. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 58 260,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 633,68 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 904,10 Kč, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 286 172,10 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 286 172,10 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 67,4 %, žalovaný byl úspěšný z 32,6 % (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí). Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 34,8 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení žalobkyně za celkem tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 9 460 Kč dle § 7 bodu 6 cit. vyhlášky a tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky. Shora uvedené částky v celkové výši 29 730 Kč je pak ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. navýšit o 21% sazbu daně z přidané hodnoty (tedy o částku 6 243,30 Kč), neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 11 488 Kč a jeho doplatku ve výši 2 871 Kč. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 17 515,60 Kč (34,8 % z 50 332,30 Kč), a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).35. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 11 488 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 871 Kč (výrok IV.).