Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 5. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 247,82 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 16. 2. 2025 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 7 248 Kč sestávající ze zapůjčené částky, poplatku za poskytnutí úvěru 2 100,05 Kč a úroku ve výši 147,95 Kč, a to do 18. 3. 2025. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr z výplatních pásek, výpisů z účtu a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, přičemž na základě provedené lustrace bylo vyhověno žádosti o úvěr. Jelikož žalovaný nesplatil úvěr včas, když uhradil pouze 0,18 Kč, byl vyzván k zaplacení dluhu výzvou ze dne 28. 4. 2026. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2026 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 19. 3. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 18. 6. 2026, č. j. 11 C 126/2026-9 soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila a tyto podklady soudu předložila.4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 10. 8. 2026, v němž uvedla, že žalovaný zmocnil právní předchůdkyni žalobkyně ke zkoumání jeho úvěruschopnosti nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla rovněž ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž příjmy žalovaného činily 18 586 Kč a jeho výdaje 8 500 Kč.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.8. Na základě předložených listin dospěl po skutkové stránce soud k závěru, že z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 2. 2025 č. 5CC93 / 911984 společnost Emma´s credit s. r. o. poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit do 18. 3. 2025 celkovou částku 7 248 Kč, která je tvořena poskytnutou půjčkou ve výši 5 000 Kč a poplatkem ve výši 2 100,05 Kč a úrokem ve výši 147,95 Kč. Z listiny ověřující úvěruschopnost žalovaného vyplývá, že žalovaný svůj příjem vyčíslil na18 586 Kč a výdaje na 8 500 Kč. Žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě nesplatil. Výše uvedenou pohledávku následně se všemi právy s ní spojenými společnost , Anonymizováno, . postoupila na žalobkyni, a to na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2026, přičemž toto bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 4. 2026 spolu s předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobkyně z téhož dne, aby do 3 dnů od doručení dlužnou částku ve výši 20 837,66 Kč zaplatil.9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.17. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2026 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 2. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko z lustrací ve veřejně dostupných databázích a tvrzeného výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji vycházející z listin předložených žalovaným. K těmto tvrzením však až na listinu zachycující zjištění žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Z takto předložených důkazů nelze učinit jednoznačný závěr, že žalobkyně dostatečně prověřila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Z žádné listiny nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zkoumala historii transakcí na bankovním účtu žalovaného, jeho případné další závazky či vyživovací povinnosti. Žádné skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalovaného žalobkyně fakticky nedoložila, když v této části se pouze spolehla na jeho tvrzení, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného pouze na základě interní listiny bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Tvrdí-li žalobkyně v podání ze dne 10. 8. 2026, že její právní předchůdkyně vypočítávala úvěruschopnost žalovaného z příjmů a výdajů žalovaného, tak k tomuto nepředložila jediný relevantní důkaz, ač ji soud k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyzval. Žalobkyně však na tuto výzvu však nereagovala adekvátně a žádné doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje.18. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 16. 2. 2025 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 5 000 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni částečně nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.19. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.20. Ve zbývající části, tj. co do částky 2 247,82 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 7 100,5 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení, žalobu výrokem II. zamítl.21. Žalobkyně byla v řízení (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) úspěšná z 59 %, žalovaný byl úspěšný z 41 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 18 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Náklady žalobkyně v projednávané věci činí 2 452 Kč a představují odměnu advokátky za 3 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 300 Kč, ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 252 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 400 Kč a jeho doplatku ve výši 600 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 18 % činí celkovou částku 441,36 Kč (výrok III.).22. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 400 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč (výrok IV.).