Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 16. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 340,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 5. 2024 č. , Anonymizováno, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (v době uzavření úvěrové smlouvy vystupující pod obchodní firmou , právnická osoba, ), IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 400 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Smluvní úrok žalobkyně požaduje jen za jeden měsíc od čerpání úvěru. Žalovaný se zároveň zavázal, že v případě prodlení se splacením úvěru uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v níž se ocitne v prodlení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prokázáním vlastnictví bankovního účtu a prostřednictvím služby Kontomatik UAB. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr navzdory zaslaným upomínkám, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 26. 9. 2024 zesplatnila. Celkově žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 32 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka sestává po odečtení dílčích úhrad z poskytnuté jistiny ve výši 40 400 Kč a smluvního úroku ve výši 3 940,80 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 44 340,80 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 30. 6. 2026, č. j. 11 C 131/2026-10 soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila a tyto podklady soudu předložila.4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 11. 8. 2026, v němž uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Sám žalovaný rovněž prohlásil, že je schopen úvěr splatit, a že má pravidelný příjem.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi společností , právnická osoba, coby věřitelem a žalovaným coby klientem dne 10. 5. 2024 soud zjistil, že na základě předmětné smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč s tím, že žalovaný bude splácet smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Ve smlouvě si smluvní strany dále sjednaly, že v případě prodlení žalované se splácením úvěru vzniká společnosti , právnická osoba, právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, v níž je žalovaný v prodlení.9. Z fotokopie občanského a řidičského průkazu soudu zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala totožnost žalovaného.10. Z Potvrzení o provedené platbě vystavených platební bránou ThePay soud zjistil, že dne 10. 5. 2024 byla z bankovního účtu společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . na bankovní účet žalovaného zaslána částka v celkové výši 3 000 Kč, dne 23. 5. 2024 týmž způsobem částka 37 000 Kč a dne 10. 6. 2024 týmž způsobem částka 400 Kč.11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 5. 2024 do 30. 6. 2024 soud zjistil, že žalovanému byla na tento bankovní účet dne 10. 5. 2024 připsána částka 3 000 Kč, dne 23. 5. 2024 částka 37 000 Kč a dne 10. 6. 2024 částka 400 Kč.12. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 20. 1. 2024 do 19. 2. 2024 soud zjistil, že v daném období žalovaný skončil s konečným zůstatkem ve výši -6 066,80 Kč a jeho výdaje v daném období převýšily jeho příjmy o 43 809,17 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 20. 3. 2024 do 19. 4. 2024 soud zjistil, že v daném období žalovaný skončil s konečným zůstatkem ve výši 4 447,51 Kč a jeho výdaje v daném období převýšily jeho příjmy o 3 615,24 Kč. Zároveň v daném období načerpal finanční prostředky ve výši 33 500 Kč od dalších nebankovních poskytovatelů úvěrů. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 20. 4. 2024 do 19. 5. 2024, přičemž soud se zabýval pouze obdobím do 10. 5. 2026, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru, soud zjistil, že v daném období až do uzavření smlouvy o úvěru žalovaný hospodařil se svými finančními prostředky se ztrátou 21 324,21 Kč.13. Z listiny označené jako oznámení zesplatnění zápůjčky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 26. 9. 2024 zesplatnila předmětnou úvěrovou smlouvu a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 92 977,70 Kč.14. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . postoupila společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . pohledávky z titulu uzavřených smluv o zápůjčce uzavřených mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a jejími klienty. Ze seznamu pohledávek soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 soud zjistil, že touto smlouvou společnost De Vries , právnická osoba, . postoupila žalobkyni portfolio pohledávek. Z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným.16. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto oznámila žalovanému, že jeho pohledávka byla postoupena žalobkyni.17. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dluhu ve výši 106 258,55 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 10. 2. 2026.18. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 40 400 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí a zároveň jí bude platil každý měsíc úrok 40 % z poskytnuté jistiny, dokud jistina nebude splacena. Dne 26. 9. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila a dne 23. 1. 2026 byla postupně pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil celkem 32 500 Kč.19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.27. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 na ni byla předmětná pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 5. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.28. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně vycházela z nahlédnutí do rozličných rejstříků, z informací žalovaného a dále využitím služby Kontomatik UAB, přičemž žádné z těchto tvrzení ani přes výzvu soudu neprokázala. Oproti tomu soudu předložila tři výpisy z bankovního účtu žalovaného předcházející uzavření smlouvy. Z těchto pak vyplývá, že žalovaný již v únoru, dubnu i květnu 2024 hospodařil se svými finančnímu prostředky tak, že soustavně jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy. Nadto je z těchto výpisů patrné, že v období března a dubna již několikrát čerpal další úvěry v celkové výši 33 500 Kč, které bezesporu musel v dohledné době začít splácet. Ze zjištěných skutečností, jak tyto žalobkyně předestřela soudu, tudíž nelze postavit najisto, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet. S ohledem na zásadní rozpory mezi zjištěními soudu a závěry právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy stran úvěruschopnosti žalovaného tak soud konstatuje, že je nepochybné, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného správně, neboť zde nebyla dána důvodná pochybnost o tom, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.29. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 5. 2024 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 7 900 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (40 400 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (32 500 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.30. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.31. Ve zbývající části, tj. co do částky 36 440,80 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 44 340,80 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).33. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 774 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 444 Kč (výrok IV.).