Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 7. 7. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 45 252 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 29. 12. 2024 č. , hodnota, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny, který bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději k 28. dni v měsíci a s jistinou splatnou kdykoli. Žalovaná se zároveň zavázala, že v případě prodlení se splacením úvěru uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v níž se ocitne v prodlení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI a rovněž z výplatních listů a výpisů z bankovního účtu žalované, přičemž následně bylo vyhověno žádosti o úvěr. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr navzdory zaslaným upomínkám, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 29. 5. 2025 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2026 původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 252 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně rovněž domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 3. 8. 2026, č. j. 11 C 151/2026-10 soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila a tyto podklady soudu předložila.4. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná se k takto navrhovanému postupu nevyjádřila, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Z předložených listin zjistil soud následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . coby úvěrujícím a žalovanou coby úvěrovanou dne 29. 12. 2024 soud zjistil, že na základě předmětné smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná bude splácet smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Ve smlouvě si smluvní strany dále sjednaly, že v případě prodlení žalované se splácením úvěru vzniká společnosti , právnická osoba, . právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, v níž je žalovaná v prodlení.9. Z dodatku č. 1 úvěrové smlouvy uzavřeného dne 3. 3. 2025 soud zjistil, že tímto dodatkem byl úvěrový limit navýšen na 19 999,66 Kč. Z dodatku č. 2 úvěrové smlouvy uzavřeného dne 4. 3. 2025 soud zjistil, že tímto dodatkem byl úvěrový limit navýšen na 29 999,66 Kč. Ostatní ujednání smlouvy přitom v obou případech zůstaly nezměněny.10. Z listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná vyčíslila své měsíční příjmy na částku 39 949 Kč a výdaje na částku 12 000 Kč.11. Z fotokopie občanského průkazu a cestovního pasu soudu zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala totožnost žalované.12. Z Potvrzení o provedené platbě vystavených platební bránou ThePay soud zjistil, že dne 29. 12. 2024 byla z bankovního účtu společnosti , právnická osoba, . na bankovní účet žalované zaslána částka v celkové výši 10 000 Kč, dne 3. 3. 2025 týmž způsobem částka 10 000 Kč a dne 4. 3. 2025 týmž způsobem částka 10 000 Kč.13. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 12. 2024 do 31. 3. 2025 soud zjistil, že žalované byla na tento bankovní účet dne 29. 12. 2024 připsána částka 10 000 Kč, dne 3. 3. 2025 částka 10 000 Kč a dne 4. 3. 2025 částka 10 000 Kč.14. Z listiny označené jako oznámení zesplatnění spotřebitelského úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 29. 5. 2025 zesplatnila předmětnou úvěrovou smlouvu a žalovanou vyzvala k zaplacení částky 70 346,48 Kč.15. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2026 soud zjistil, že touto smlouvou společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni portfolio pohledávek. Z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou.16. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto oznámila žalované, že její pohledávka byla postoupena žalobkyni.17. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím své právní zástupkyně k zaplacení dluhu ve výši 84 636 Kč. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 29. 6. 2026.18. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 29. 12. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve znění dvou dodatků, na jejímž základě byly žalované postupně vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí a zároveň jí bude platil každý měsíc úrok 40 % z poskytnuté jistiny, dokud jistina nebude splacena. Dne 29. 5. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru zesplatnila a dne 2. 6. 2026 byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.19. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).20. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.22. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.27. Soud předně konstatuje, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k podání žaloby, neboť smlouvou o postoupení pohledávek na ni byla předmětná pohledávka za žalovanou řádně postoupena. Dále soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 29. 12. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalované spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nedostála.28. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z toliko tvrzených lustrací ve veřejně dostupných databázích a rovněž pouze z tvrzeného nahlédnutí do výpisů bankovních účtů a výplatních pásek žalované. Nahlédnutí do příslušných databází se soudu jeví jako postup vhodný pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí úvěru, ovšem takový postup sám o sobě, bez dalšího zjišťování rozhodných skutečností tvrzeními žadatele a jejich řádnému doložení, je nedostatečný. Taktéž jako nejvhodnější způsob pro zjištění příjmů a výdajů žalované potažmo zkoumání její úvěruschopnosti je nahlédnutí do bankovních výpisů, ani tyto však žalobkyně soudu nepředložila, ačkoli v žalobě tvrdila, že tyto před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně posuzovala, totéž platí i o tvrzení o nahlédnutí do výplatních pásek žalované. Všechny tyto skutečnosti byly soudu toliko tvrzeny, žádná z nich ale nebyla neprokázána, respektive žalobkyně soudu žádnou z listin, o nichž tvrdila, že je její právní předchůdkyně použila k posouzení úvěruschopnosti žalované, soudu nepředložila, ač k tomu byla výslovně vyzvána. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje a úvěruschopnost žalované zkoumala pouze na základě jejích tvrzení uvedených v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně si tak neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Ač soud žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalované vyzval, žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a žádné doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované soudu nepředložila. V řízení tak nebylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy o úvěru nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.29. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ve znění jejích dodatků je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalované právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 30 000 Kč, která byla žalované prokazatelně poskytnuta. Pokud žalovaná svůj dluh z části nebo zcela splatila, bylo na ní, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdila, ale rovněž prokázala. Žalovaná však zůstala v řízení zcela pasivní.30. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.31. Ve zbývající části, tj. co do částky 12 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 252 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl.32. Žalobkyně byla v řízení (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí) úspěšná z 58 %, žalovaná byla úspěšná z 42 %. Z toho vyplývá, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající 16 % (§142 odst. 2 o. s. ř.). Náklady žalobkyně v projednávané věci činí 5 167 Kč a představují odměnu advokátky za 3 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif) spočívající v převzetí věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) á 700 Kč, ke každému z takto přiznaných úkonů žalobkyni náleží i náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) á 100 Kč. Celkově tedy byla žalobkyni přiznána odměna za právní zastoupení ve výši 2 400 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 504 Kč. Dále žalobkyni přísluší i náklady spojené se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 811 Kč a jeho doplatku ve výši 452 Kč. To vše při úspěchu žalobkyně ve sporu v poměrné výši 16 % činí celkovou částku 826,72 Kč (výrok III.).33. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 811 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 452 Kč (výrok IV.).