Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 29. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 176 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 2. 6. 2025. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši 18 176 Kč sestávající ze zapůjčené částky a poplatku ve výši 5 376 Kč ve 3 měsíčních splátkách. Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet zápůjčku tím, že si vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřila dle předložených dokumentů. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplatil včas, když uhradil pouze 2 848 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny a poplatku ve výši 18 176 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 4. 9. 2025 do zaplacení. Smluvní pokuta byla uhrazena započtením úhrady žalovaného.2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.3. Usnesením ze dne 12. 5. 2026, č. j. 11 C 96/2026-10, soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.4. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala sdělení, že nebude k prověřování úvěruschopnosti doplňovat žádná skutková tvrzení.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).7. Na základě předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.8. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 2. 6. 2025 mezi žalobkyní coby věřitelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 800 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku v celkem třech měsíčních splátkách žalobkyni vrátit spolu se zaplacením poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 376 Kč. V čl. 2.4 si strany ujednaly, že v případě prodlení se splacením zápůjčky či její části žalovaný zaplatí žalobkyni i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V čl. 2.5 smlouvy si strany sjednaly ceník za úkony žalobkyně v případě prodlení žalovaného.9. Z výpisu běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 2. 6. 2025 byla z tohoto bankovního účtu na bankovní účet žalovaného zaslána částka 12 800 Kč.10. Z upomínek ze dne 6. 7. 2025 a 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky dlužných splátek.11. Z oznámení o zesplatnění úvěru a výzvy k úhradě ze dne 5. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně k tomuto dni smlouvu o zápůjčce zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 20 019 Kč.12. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že dne 2. 6. 2025 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, připsána částka 12 800 Kč.13. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dluhu ve výši 21 562 Kč. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.14. Z dalších listin soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti.15. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 6. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 12 800 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátí ve 3 měsíčních splátkách a současně jí zaplatí částku 5 376 Kč představující poplatek ze zápůjčky. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně, žalobkyně celou smlouvu ke dni 5. 8. 2025 zesplatnila. Žalovaný uhradil na poskytnutou zápůjčku částku 2 848 Kč.16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.24. V nyní projednávané věci soud dospěl k závěru, mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 6. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála, ke zkoumání úvěruschopnosti pouze obecně uvedla, že si vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného a tyto ověřila na dle předložených dokumentů. Takový postup se jeví být nedostatečný, neboť žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Nadto soudu tyto listiny ani nepředložila, a to ani přesto, že k tomuto byla výslovně vyzvána. Žalobkyně na tuto výzvu sice reagovala, ale žádné doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými listinami žalobkyně nedisponuje. Na základě tohoto pak leze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit majetkové poměry žalovaného. Tudíž nebyla naplněna podmínka, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.25. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná smlouva o zápůjčce ze dne 2. 6. 2025 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 9 952 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (12 800 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (2 848 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh z předmětné smlouvy žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.27. Ve zbývající části, tj. co do částky 8 224 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 176 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, žalobu výrokem II. zamítl.28. Žalobkyně ve věci byla převážně neúspěšná (při započtení k žalované částce i uplatněný nárok na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí), právo na náhradu nákladů řízení tudíž podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží žalovanému. Z obsahu spisu však nebylo zjištěno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu (výrok III.).29. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 800 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok IV.).