8 C 40/2026-54 – Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 115 214,65 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 7. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 248 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 96 měsíčních splátkách po 3 747,87 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 4,90 % ročně z dosud nesplacené části jistiny. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradami splátek za měsíce červenec, srpen, a září 2024, prohlásila žalobkyně celý úvěr za splatný ke dni 17. 9. 2024. Žalobkyně požaduje zaplacení zbývající jistiny ve výši 115 214,65 Kč, smluvního úroku z jednotlivých anuitních splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaného za období od 7. 6. 2019 do 17. 9. 2024 výši 3 623,02 Kč, úroku ve výši smluvního úroku zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti zkapitalizovaného za období od 18. 9. 2024 do 27. 11. 2025 ve výši 21 043,98 Kč, a dále smluvního úroku ve výši 4,90 % ročně z částky 115 214,65 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 115 214,65 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou.2. Žalovaná se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná pak ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.4. Ze smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena dne 7. 6. 2019, soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 248 000 Kč a žalovaná se zavávala tento úvěr vrátit spolu s příslušenstvím v 96 měsíčních splátkách po 3 747,87 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Byl sjednán úrok ve výši 4,90 % ročně.5. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že jistina úvěru ve výši 248 000 Kč byla žalované vyplacena dne 7. 6. 2019, a dále to, jakým způsobem žalovaná splácela předmětný úvěr, přičemž ke dni zesplatnění činila výše nesplacené jistiny částku 115 214,65 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně ověřila finanční situaci žalované v době před poskytnutím úvěru.7. Z dopisu ze dne 17. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně z důvodu neplnění povinností naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ve výši 6 268,62 Kč a poplatku za zaslání upomínky ve výši 400 Kč, a to do sedmi dnů od doručení této výzvy. Žalovaná byla současně upozorněna na to, že neuhradí-li dlužnou částku ve stanovené lhůtě, žalobkyně prohlásí úvěr za splatný.8. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a následujícího dne tuto výzvu zaslal žalované.9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.10. Na podkladě těchto důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 7. 6. 2019 poskytla žalované téhož dne bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 248 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem ve výši 4,90 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 3 747,87 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž měla k dispozici výpisy z jejího bankovního účtu za období cca tří let před poskytnutím úvěru. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 17. 9. 2024 a před podáním žaloby vyzvala žalovanou k plnění.11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 (dále jen „ZSÚ“).12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 248 000 Kč, a to na základě platně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostála svým povinnostem, když před poskytnutím úvěru řádně zkoumala schopnost žalované splácet pravidelné měsíční splátky spotřebitelského úvěru. S ohledem na detailní přehled o hospodaření žalované, kdy žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované za období dlouho předcházející poskytnutí úvěru, ze kterého vyplývaly pravidelné příjmy žalované a nebyly zjištěny žádné rizikové výdaje, nevznikly pochybnosti o schopnosti žalované splácet měsíční splátky ve výši 3 747,87 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a netvrdila, a tedy ani neprokázala, že na úvěr plnila více, než kolik uvedla žalobkyně, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud nesplatila jistinu úvěru ve výši 115 214,65 Kč. Za takové situace má žalobkyně jednak právo na vrácení dosud nesplacené jistiny v uvedené výši, a jednak jí vzniklo právo na zaplacení smluvního úroku a úroku z prodlení.19. Pokud jde o výši příslušenství, soud žalobkyni přiznal smluvní úrok z jednotlivých splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný za období od 7. 6. 2019 do 17. 9. 2024 výši 3 623,02 Kč, úrok ve výši smluvního úroku zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti zkapitalizovaný za období od 18. 9. 2024 do 27. 11. 2025 ve výši 21 043,98 Kč, a dále smluvní úrok ve výši 4,90 % ročně z částky 115 214,65 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 115 214,65 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení.20. Plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo i na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 609 Kč, odměny advokáta, která podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí celkem 17 220 Kč za tři úkony právní služby po 5 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba), paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony v celkové výši 1 350 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z posledně uvedených dvou částek ve výši 3 899,70 Kč. Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 27 078,70 Kč, které soud žalované uložil zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).21. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k výši přiznané částky i skutečnosti, že jde o nárok ze spotřebitelského úvěru, určil, že žalovaná je povinna splnit povinnosti