4 C 201/2026-20 – Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, uzavřela dne , datum, s žalovaným Smlouvu o sdružených službách dodávky , Anonymizováno, , na jejímž základě dodávala žalovanému , Anonymizováno, do odběrného místa , adresa, . Žalovanému byla vystavena faktura za poskytnuté služby, a to faktura č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, na částku 28 051,76 Kč se splatností , datum, . Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou smluvních závazků a právní předchůdce žalobce byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni , datum, , kdy byla zaplacena kupní cena na účet postupitele. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne , datum, a téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, byl proto usnesením zrušen. Soud zaslal žalovanému výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřil k žalobě a dále, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tuto výzvu si však žalovaný ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení nevyzvedl, a proto se písemnost podle § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručenou posledním dnem této lhůty, tedy , datum, . Protože tuto písemnost nebylo možné vložit po uplynutí úložní doby do schránky žalovaného, byla tak informace o nemožnosti doručení vyvěšena na úřední desce soudu dne , datum, . Protože výzva byla žalovanému doručena fikcí, jak je uvedeno shora a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má se za to v souladu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž souhlasí.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.4. Soud nejprve posoudil svou mezinárodní pravomoc. Žalovaný uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské či profesní činnosti, a vystupuje proto jako spotřebitel. Mezinárodní příslušnost se proto řídí čl. 17 a 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Jelikož má žalovaný bydliště v České republice, je dána pravomoc soudů České republiky. Pro určení rozhodného práva se použije nařízení Řím I. Podle čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení se použije české právo.5. Soud má ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny za prokázané, že na základě tohoto smluvního vztahu dodával právní předchůdce žalobce žalovanému , Anonymizováno, na odběrné místo , adresa, . Z faktury č. , hodnota, , se splatností dne , datum, má soud za prokázané, že žalovanému byla vyúčtována dodávka , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, ve výši 28 051,76 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně dodatků a přílohy má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla postoupena společností , právnická osoba, na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne , datum, a téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Na dlužnou částku neuhradil žalovaný ničeho.6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. V řízení žalobce listinnými důkazy, a to smlouvou o postoupení pohledávky a přílohou, která obsahuje seznam postoupených pohledávek, prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.9. Vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla právnímu předchůdci žalobce jako prodávajícímu povinnost dodávat žalovanému elektřinu při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury, úroky z prodlení dle 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch a soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku 1 123 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměně advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění a žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhradách hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 AT v celkové výši 300 Kč. K nákladům řízení patří i daň z přidané hodnoty výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Celkové náklady řízení činí 2 575 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobce jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného, označení smlouvy a daňových dokladů (vyúčtování plynu či elektřiny, včetně uvedení období, ve které vznikl žalovanému dluh). Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b AT.