Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 218 166,19 Kč s příslušenstvím uvedeným v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně úroků ve výši 18,99 % p.a. a poplatků dle odst. 4.2 Smlouvy o úvěru a dle platného Ceníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 620 Kč. Úroková sazba byla sjednána 18,90 % ročně. Pokud úvěr nebo jiná pohledávka ze smlouvy není splacena řádně a včas, je žalobce oprávněn prohlásit úvěr na okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dle Ceníku. Žalobce tohoto svého práva využil a z důvodu prodlení žalovaného prohlásil celý úvěr dne , datum, za splatný. Následujícím dnem se tak žalovaný dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu opakovaně, ale bezúspěšně. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel z údajů žalovaného, se kterými se ovšem nespokojil a proto kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Úvěruschopnost žalovaného posuzoval podle svých automatizovaných modelů, které vycházejí z disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházel z částky životního minima, tak jak je dána nařízením vlády č. 409/2011 Sb. a dále počítal s částkou normativních nákladů na bydlení dle ust. § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobcem zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila, tudíž žalobce žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru vyhověl.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.4. Žalovaný je občan , Anonymizováno, , členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 18 bod 2 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.5. Žalovaný je přihlášen k trvalému pobytu na území České republiky na adrese , adresa, a Okresní soud v Tachově je proto příslušným k projednání dané věci.6. Soud má za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 18,99 % ročně. Dle soudu žalobce dostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, kdy vycházel nejen z údajů sdělených žalovaným, ale tyto byly prověřovány v interních i externích databázích a také doklady o příjmu žalovaného. Dopisem ze dne , datum, vyzýval žalobce žalovaného ke splacení celého zesplatněného úvěru. Výzvou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby.7. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobci jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobci i sjednaný úrok, který však žalobce požadoval v žalobě pouze ve výši 12 % ročně.8. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch a soud mu proto přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jeho práva. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 8 727 Kč a odměně právního zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a žaloba) po 8 727 Kč dle § 11 odst. 1 AT v celkové výši 27 540 Kč, 3 náhradách hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a dani z přidané hodnoty výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Celkové náklady řízení činí 43 683,90 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobce.