12 C 23/2021-42 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 27. 11. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 7 654 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným dne 24. 9. 2015 uzavřela Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné smluvní podmínky. Na jejím základě poskytla [právnická osoba] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž tuto částku a zároveň i poplatek ve výši 8 361 Kč (tvořený kapitalizovaným úrokem v roční sazbě 20,5 % ve výši 1 317 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a náhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč) se jí žalovaný zavázal splatit 60 týdenními splátkami ve výši 307 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 17. 11. 2016. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení s placením dohodnutých splátek (zaplatil toliko částku 10 707 Kč), zůstal [právnická osoba] dlužen na jistině 4 900,66 Kč a na sjednaném poplatku 2 753,34 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením ke dni 20. 1. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Vedle uvedených částek žalobkyně vůči žalovanému uplatnila také sjednaný úrok v sazbě 20,5 % ročně kapitalizovaný za dobu od 18. 11. 2016 (tj. od dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (tj. 20. 1. 2020) v částce 4 324,84 Kč a z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu od 19. 11. 2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 1 696,66 Kč a z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“) /. 4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: 6. Společnost [anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne 24. 9. 2015 Smlouvu o zápůjčce [číslo] jíž poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž tyto se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč (z toho činil úrok 1 317 Kč, úhrada za administrativní činnost 2 055 Kč a úhrada za hotovostní inkaso splátek 4 989 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 248 Kč, s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy, tj. dne 1. 10. 2015 a poslední dne 17. 11. 2016. Součástí obsahu smlouvy byly formou odkazu učiněny Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které podrobněji upravují další obsah právního vztahu mezi [právnická osoba] a žalovaným. Ve všeobecných podmínkách (dále jen„ VOP“) je stanoveno, že výpůjční úroková sazba činí 20,5 % ročně a je určena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (článek 4 VOP), přičemž smlouva je uzavřena na dobu určitou od dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky; bude-li však zákazník ke dni splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se doba trvání smlouvy až do dne uhrazení celé dlužné částky (článek 20 VOP). Společnost [anonymizováno] při uzavírání předmětné smlouvy vystupovala z pozice podnikatelky a žalovaný jako spotřebitel, přičemž před jejím uzavřením ověřila [právnická osoba] schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky (úvěr) splácet. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když sjednané splátky nesplácel řádně a včas, pročež zůstal [právnická osoba] dlužen částku v celkové výši 7 654 Kč, z toho na jistině částku 4 900,66 Kč. Pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy následně nabyla od [právnická osoba] žalobkyně, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 1. 2020, což žalovanému [právnická osoba] oznámila dopisem z téhož dne; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Poté, dopisem ze dne 11. 5. 2020, žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného ve výši 14 110,79 Kč) ve lhůtě do 18. 5. 2020, přičemž jej současně upozornila, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalobkyně, resp. její zástupce žalovanému dne 12. 5. 2020. 7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů: 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 10. Podle § 2393 odst. 1 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 11. Podle § 1751 odst. 1 OZ lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 12. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. 13. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení předložených, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně žalovaný je nijak nezpochybnil). Nadto byl žalovaný v řízení zcela pasivní, netvrdil, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatil více, tedy ani to neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Po právní stránce tak soud právní vztah vzniklý mezi [právnická osoba] a žalovaným posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že [právnická osoba] (zapůjčitel) a žalovaný (vydlužitel) uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 OZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a následujících OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které byly žalovanému smlouvou přenechány, a současně i poplatku v dohodnuté výši. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 654 Kč, kapitalizovaný (zákonný) úrok z prodlení ve výši 1 696,66 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. 17. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do úroku ve výši 4 324,84 Kč a úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Totiž, jak vyplynulo z předložených listinných důkazů, [právnická osoba] a žalovaný sjednali za poskytnutí zápůjčky pevný úrok v částce 1 317 Kč. Skutečnost, že jde o úrok vypočtený v sazbě 20,5 % ročně, soud v daných souvislostech považuje za nevýznamnou. Ve smlouvě je výslovně uveden úrok konkrétní částkou a žalovaný, jako spotřebitel, tedy mohl důvodně očekávat, že jde o úrok stanovený v konečném důsledku neměnnou, pevnou částkou. Opak přitom nelze jednoznačně dovodit ani z textu VOP, navíc platí zásada, že v případě pochybností se výraz (či celá část smluvního textu) vyloží k tíži toho, kdo jej použil jako první, což nebyl žalovaný (srov. § 557 OZ), a zásada, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (srov. § 1812 odst. 1 OZ). Ostatně pokud žalobkyně povinnost žalovaného k placení dalšího úroku (nad rámec toho ve smlouvě uvedeného) a podmínky, za kterých je žalovaný povinen jí takový úrok platit, dovozuje z VOP (konkrétně článku 4), pod nimiž není připojen podpis žalovaného, jde o postup, který nelze považovat za poctivý ve smyslu nálezu Ústavního soudu z 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011, a tudíž mu soud nemůže poskytnout právní och