24 C 132/2021-45 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou podanou dne 4. 3. 2021 se žalobkyně domáhala částky 48 296,30 Kč po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako její zaměstnanec na pozici řidiče služebního vozu [registrační značka] dne 5. 1. 2018 tento služební vůz poškodil, když nepřizpůsobil jízdu a dostal smyk, čímž došlo ke střetu s jiným vozidlem. Tímto způsobem vznikla žalobkyni škoda ve výši 14 900 Kč spočívající v nákladech na opravu služebního vozu. Od pojišťovny žalobkyně obdržela pojistné plnění ve výši 14 155 Kč, zbývající část ve výši 745 Kč představující spoluúčast, žalobkyně požaduje po žalovaném. Žalovaný s výší škody souhlasil. Dne 25. 5. 2018 žalovaný poškodil stejné služební vozidlo, když při couvání neodhadl vzdálenost a vozidlo poškodil o zábradlí. Tímto jednáním byla žalobkyni způsobena škoda ve výši 47 551,30 Kč. Škoda nemohla být uplatněna u pojišťovny, neboť žalovaný nepodepsal příslušný formulář pro pojišťovnu. Proto žalobkyně požaduje po žalovaném náhradu škody v plné výši. Průměrný měsíční výdělek žalovaného činil za období leden až duben 2018 14 414 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Žalovaný pracoval pro žalobkyni od 23. 7. 2013 jako řidič na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 7. 2013, pracovní poměr skončil dne 30. 9. 2018 (viz pracovní smlouva ze dne 19. 7. 2013, dodatek ze dne 25. 5. 2016, sdělení ze dne 27. 4. 2021). Ze Žádosti o náhradu škody ze dne 18. 5. 2018 vyplývá, že dne 5. 1. 2018 žalovaný jako řidič sanitního vozu s [registrační značka] způsobil dopravní nehodu, když v pravotočivé zatáčce v [obec] dostal smyk a střetl se s jiným vozem, tím došlo k poškození zadního nárazníku, zadního levého světla a levého zadního lemu. Žalovanému byla předepsána k úhradě škoda ve výši 14 900 Kč. Z Informace o výplatě pojistného plnění ze dne 14. 6. 2018 vyplývá, že v souvislosti s [anonymizováno] událostí ze dne 5. 1. 2018 bylo žalobkyni [právnická osoba] vyplaceno pojistné plnění ve výši 14 155 Kč, spoluúčast ve výši 745 Kč nebyla uhrazena. Z fotografie na čl. 13 vyplývá, že vozidlo s [registrační značka] mělo poškozený zadní levý roh. V Hlášení pojistné události ze dne 25. 5. 2018 je uvedeno, že dne 25. 5. 2018 v 16:30 v areálu teplické nemocnice žalovaný jako řidič sanitního vozu s [registrační značka] couval u oddělení patologie a při manévru zavadil o zábradlí a došlo tak k poškození zadních dveří, dále je zde uvedeno, že řidič vinu přiznává a nedošlo k poškození ani zranění třetí osoby a PČR nebyla volána, tato hlášenka není nikým podepsána ani není zřejmé, kým byla vyhotovena. Ze Záznamu o provozu zdravotnického vozidla ze dne 25. 5. 2018 vyplývá, že žalovaný řídil vozidlo s [registrační značka] dne 25. 5. 2018 od 8:30 do 8:50, od 9:00 do 9:20 hodin, v čase od 16:20 do 16:40 hodin probíhal úklid vozidla a parkování do garáže, záznam je podepsaný žalovaným. Z faktury č. FO [číslo] ze dne 31. 8. 2018 vyplývá, že za opravu vozidla s [registrační značka] (náhradní díly, vedlejší náklady, mzda za práci, lakování, polepení vozu) v souvislosti s pojistnou událostí [číslo] byla žalobkyni vyfakturována částka 47 551,30 Kč s datem splatnosti 30. 10. 2018. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 11. 2. 2021 vyplývá, že v lednu 2020 žalovaný odpracoval 20 dnů a jeho hrubá mzda činila 13 887 Kč, v únoru 2020 odpracoval 15 dnů a jeho hrubá mzda činila 11 978 Kč a v březnu 2020 odpracoval 22 dnů a jeho hrubá mzda činila 15 970 Kč. Dopisem ze dne 12. 9. 2018 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 745 Kč představující spoluúčast na škodní události ze dne 5. 1. 2018, ve lhůtě nejpozději do 15. 10. 2018. Dopisem ze dne 15. 12. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 48 296,30 Kč do 7 dnů od doručení výzvy před podáním žaloby, zároveň byl žalovaný vyzván, aby přišel do sídla žalobkyně a podepsal formulář pro pojišťovnu v souvislosti se škodní událostí ze dne 25. 5. 2018, dopis byl připraven k vyzvednutí od 16. 12. 2020, žalovaný si ji nevyzvedl (viz doručenky RR [číslo] 1 CZ, RR [číslo] 5 CZ). 4. Na základě hodnocení provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. 5. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako řidič sanitky od července 2013 do září 2018, dne 5. 1. 2018 způsobil dopravní nehodu při řízení sanitního vozu s [registrační značka], přitom došlo k poškození vozidla a škoda byla vyčíslena na částku 14 900 Kč. Škoda byla ve výši 14 155 Kč uhrazena pojišťovnou žalobkyně a částka 745 Kč zůstala neuhrazena, neboť jde o spoluúčast. Žalovaný podepsal žádost o náhradu škody, v níž byl popsán vznik škodní události i uvedena výše škody. Ohledně škodní události ze dne 25. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobce dne 25. 5. 2018 řídil vozidlo s [registrační značka] a že toto vozidlo parkoval v čase od 16:20 do 16:40 hod. do garáže (to vyplývá ze záznamu o provozu vozidla), nebylo však postaveno najisto, že ke škodní události došlo způsobem popsaným v žalobě a v hlášení pojistné události, tedy že v 16:30 při couvání řidič zavadil o zábradlí a poškodil zadní dveře, když z tohoto hlášení není zřejmé, kdy a kým bylo vyhotoveno. Žalobkyně nepředložila žádný jiný důkaz k prokázání vzniku škody. Nebyla ani prokázána výše škody, když z faktury č. FO [číslo] ze dne 31. 8. 2018 nevyplývá, že fakturovaná oprava byla učiněna právě v souvislosti s poškozením vozidla, ke kterému mělo dojít dne 25. 5. 2018. Bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně. 7. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „zák. práce“), zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 8. Podle § 250 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. 9. Podle § 257 odst. 1 zák. práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. 10. Podle § 257 odst. 2 zák. práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. 11. Podle § 262 zák. práce výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil. 12. Podle § 263 odst. 1 zák. práce výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. 13. Podle § 263 odst. 2 zák. práce uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně. 14. Právně soud věc posoudil podle citovaných ustanovení zákoníku práce a podle judikatury dopadající na projednávanou věc. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 250 odst. 1 zák. práce). Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 občanského soudního řádu) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Škodou, jako jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce, se rozumí újma, která nastala (projevuje se