20 C 210/2022-76 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění dle uznání dluhu ze dne [datum] s tím, že z původně uznané částky 4 669 Kč se splatností ve splátkách a splatné nejpozději [datum], bylo žalovanou uhrazeno toliko 1 000 Kč. Soud žalobkyni vyzval k doplnění žaloby o skutková tvrzení k samotnému závazku (jehož je uznání toliko utvrzením) a ta podáním ze dne [datum] doplnila důkazy a tvrzení v tom smyslu, že závazek vzešel z úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo] sjednané prostředky elektronické komunikace na dálku, s jistinou 3 000 Kč, sjednané s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], resp. dodatku ze dne [datum], se splatností [datum]. Věřitel prověřoval bonitu žalované včetně nahlížení do registrů, žalovaná zaslala ze svého účtu verifikační platbu 1 Kč. Součástí nároku byla odměna (úrok pevnou částkou) 690 Kč, smluvní pokuta 379 Kč a 600 Kč na sankčních poplatcích za dvě upomínky. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila a soud její pobyt do vydání rozsudku nezjistil ani pátrání, k němuž nebyl povinen. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k tomu však v tomto případě nedošlo). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Žalovaná nedávno usilovala o oddlužení, v roce 2020 však bylo původně schválené oddlužení zrušeno. Z výčtu závazků žalované je patrné, že procesní aktivita žalované by mohla významně změnit její celkovou dluhovou zátěž, kdy v seznamu věřitelů jsou i společnosti, které jsou známé pro úrokové sazby, běžně překračující sazby pro trestný čin lichvy – 65 % ročně (coby jeden z potřebných skutkových znaků, nikoliv dostačující sám o sobě). V podrobnostech soud odkazuje žalovanou na rozsudek sp. zn. 120 C 9/2021 ze dne 29. 10. 2021, týkající se tří (spojených) nároků, který se žalované pokoušel doručit v minulosti a který byl i základem pro trestní oznámení, podané soudem vůči věřitelce. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Přehledem řízení žalované u zdejšího soudu (č. l. 24) bylo zjištěno, že žalovaná čelila první exekuci v roce 2019, dle registru obyvatel byl zdejší soud žalované vždy jejím obecným soudem. Dle insolvenčního návrhu z [datum] (č. l. 58) byla žalovaná předlužena, po splatnosti měla 12 závazků ze spotřebitelských úvěrů s dluhem ve výši 161 408 Kč, deklarovala invalidní důchod 6 449 Kč měsíčně jako jediný příjem, čerpání příspěvku na bydlení. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 120 C 9/2021-73 (č. l. 62) a výpisem NRKI (č. l. 70), který si vyžádal soud, bylo zjištěno, že žalovaná čerpala revolvingové úvěry od společnosti [právnická osoba], ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Stav čerpání v roce 2015 a 2016 soud nezná (výpis NRKI zahrnuje pouze období posledních tří let), v září 2020 se však jednalo o dluhy ve výši cca 92 tis. Kč, 29 tis. Kč a 37 tis. Kč. 6. Dohodou č. l. 30 až 44 bylo prokázáno, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Smlouvami č. l. 45 a 46 ze dne [datum] a [datum] a výpisem transakcí č. l. 49 bylo prokázáno, že žalovaná čerpala dne [datum] nejméně 3 000 Kč, ačkoliv vztah těchto dvou dokumentů není sám o sobě zřejmý. Obsah sazebníku č. l. 47 a obchodních podmínek č. l. 51 neměly pro řízení význam. Dle karty klienta č. l. 50 měla původní věřitelka na žalovanou kontaktní údaje, včetně emailové adresy [email] – což samo o sobě vzbuzuje četné otázky (a podezření). Výzvou č. l. 29 a 57 bylo prokázáno upomínání žalované původní věřitelkou dne [datum] a [datum] Dohodou ze dne [datum] (č. l. 14) se žalovaná zavázala shora uvedený závazek splatit 4 splátkami po 1 000 Kč, resp. 669 Kč v případě poslední. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 15) vypracování i zaslání (č. l. 16) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 1 000 Kč) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném a účinném znění, platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní