20 C 213/2022-67 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], sjednané mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] na základě které žalovaná v hotovosti načerpala jistinu 26 000 Kč a zavázala se splácet 14 měsíčních splátek po 3 452 Kč. Jelikož žalovaná uhradila 17 652 Kč, žalobkyně se domáhá zaplacení 17 018,10 Kč na jistině, 1 069,91 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, 8 084,78 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 1 533,28 Kč na nákladech na vyhodnocení úvěru (které celkem činily 2 405 Kč), 2 969,93 Kč na nákladech inkasního poplatku, 3 811,59 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, 2 541,06 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále od [datum] do zaplacení z jistiny 17 018,10 Kč, na účelně vynaložených nákladech vymáhání 690 Kč a na smluvní pokutě 9 274,86 Kč. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k tomu zatím ani nedošlo). Soud jinou aktuální adresu nezjistil ani pátráním (k němuž není povinen), má tak k dispozici pouze adresu, kterou použila sama žalobkyně. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni bylo dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele ze dne [datum] (č. l. 31), totéž je pak prokazováno i smlouvou č. l. 17, dohodou č. l. 28, potvrzením č. l. 30 i dopisem č. l. 38. Žádostí o úvěr ze dne [datum] bylo prokázáno, že se žalovanou byl vyplněn formulář obchodním zástupcem původní věřitelky (shoda v příjmení obchodního zástupce s příjmením soudce je shodou náhod a soudce tuto osobu nezná), uvedla zde, že je svobodná, bydlí od ledna 2018 na odlišné adrese, než je její trvalé bydliště, že bydlí v nájmu s náklady [částka] vč. energií, že vyživuje jedno dítě (což odpovídá registru obyvatel č. l. 63), kód domácnosti je pro soud nečitelný a nesrozumitelný (zřejmě jde o třímístný kód), že od dubna 2018 pracuje u [anonymizováno] [právnická osoba], s příjmem [částka], což mělo být ověřeno a podloženo výplatními páskami a pracovní smlouvou (a potvrzuje to zpráva Úřadu práce č. l. 48). Žalovaná má splácet na jiných úvěrech [částka] měsíčně, nemá se jednat o hypoteční úvěr, má mít svůj bankovní účet, středoškolské vzdělání. Formulářem a smlouvou č. l. 34 a 35 bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti jistinu úvěru a zavázala se uhradit nad rámec jistiny ve 14 splátkách 22 328 Kč, z toho 2 503 Kč činí úrok, 12 740 Kč činí poplatek za poskytnutí úvěru, 2 405 Kč je poplatek za vyhodnocení úvěru, 4 680 Kč je za hotovostní inkaso splátek, neboť dlužník má splácet výhradně v hotovosti a smlouva ani jinou eventualitu nepřipouští. Údaj o úrokové sazbě vyplývá až z druhé strany smlouvy a je uvedena v souvislosti s údajem o RPSN (272,44 %). Výpis úkonů vymáhání (č. l. 37) odpovídá tvrzením žaloby (o třech návštěvách v bydlišti žalované), smlouva však takové náklady nevypočítává, obsahuje údaje o jiných smluvních pokutách (pro výsledek řízení však nic z toho nemělo význam). Byly doloženy upomínky č. l. 39 a 40. Dle Úřadu práce (č. l. 44 a 46 až 48 žalovaná nečerpá dávky státní sociální podpory ani hmotné nouze. 4. Z řízení zdejšího soudu sp. zn. 10 C 29/2020 vyplývá, že žalovaná sjednala dne [datum] smlouvu o zápůjčce s [právnická osoba], s jistinou 30 000 Kč, která měla být uhrazena 60 týdenními splátkami po 919 Kč, uhrazeno však bylo pouze 13 220 Kč a to do [datum], žaloba se tak domáhá 41 862 Kč s úrokem z prodlení od [datum] z jistiny 24 504,42 Kč. Totéž vyplývá i z příslušné smlouvy o zápůjčce č. l. 51. Z přehledu řízení zdejšího soudu č. l. 66 vyplývá, že tento rozsudek je pro shodnou částku petitu exekučně vymáhán pod sp. zn. 69 EXE 2853/2020 a soud v dokumentech k této spisové značce neeviduje došlé sdělení o skončení této exekuce. Soud pro ověření těchto informací vyžádal výpisy BRKI a NRKI. V databázi NRKI k aktuálnímu datu žádný záznam neexistuje (soud se dotazoval na stav ke dni poskytnutí úvěru) s tím, že po 4 letech od„ ukončení úvěrového produktu“ jsou klientská data vymazávána. S ohledem na odměnu za posouzení úvěrového případu soud dotázal i provozovatele BRKI, takto bylo zjištěno (č. l. 60), že žalovaná čerpala v říjnu 2014 úvěr od [právnická osoba], který k dubnu 2019 trval s měsíční splátkou 1 474 Kč a z číselné řady lze odhadnout, že dlužná jistina převyšovala 25 tis. Kč. Dále k dubnu 2019 žalovaná čerpala u shodné banky kontokorentní úvěr a měla načerpáno téměř 20 tis. Kč. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 17 652 Kč) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přito