20 C 226/2022-64 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], plnění ze spotřebitelského úvěru [číslo] s jistinou 15 000 Kč ze dne [datum], sjednaným mezi žalovanou společností [právnická osoba], od které žalobkyně pohledávku přes společnost [právnická osoba], resp. [právnická osoba], odkoupila. Uvedla, že žalovaná na závazek ničeho neuhradila (soud však zjistil, že toto tvrzení není pravdivé, viz č. l. 54 – trestní příkaz) a domáhala se celé jistiny, obchodního úroku v sazbě 15 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně od [datum] do zaplacení. 2. Soud žalobkyni informoval o svých zjištěních v tom smyslu, že o jistině nároku již bylo rozhodnuto pravomocným trestním příkazem zdejšího soudu, číslo jednací 4 T 120/2019-199 ze dne 22. 8. [číslo], ve prospěch trestným činem žalované poškozené společnosti [právnická osoba], které byl přiznán nárok na náhradu škody v rozsahu 12 400 Kč (přiznáno bylo celkem 15 300 Kč, avšak z toho 2 900 Kč se týkalo jiného skutku, resp. jiného úvěru). Současně soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení k povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka pro případ, že nárok s ohledem na pravomocně vyslovenou trestní odpovědnost žalovaného za úvěrový podvod nevyhodnotí jako důvod ke zpětvzetí celé žaloby. Žalobkyně nejprve doplnila, že na žalobě v plném rozsahu trvá (č. l. 57), po urgenci doplnila (č. l. 59), že bere žalobu zpět v rozsahu 15 000 Kč a úrocích z již uhrazené částky 2 600 Kč a trvá na zaplacení zbytku příslušenství. Majetkový prospěch ze zisku žalobkyně právní zástupkyně žalobkyně výslovně vyloučila. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Doručeno jí bylo na adrese trvalého pobytu náhradním způsobem (poté došlo k vhozu obálky do označené domovní schránky). 4. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 5. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby v požadovaném rozsahu I. výrokem tohoto rozhodnutí vyhověl a řízení v příslušném rozsahu zastavil. Souhlasu žalované s tímto postupem nebylo třeba, neboť nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž). Soudní poplatek činil toliko 800 Kč, proto jej s odkazem na § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. nebylo možno vrátit ani zčásti. 6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo prokázáno smlouvou č. l. 19 se seznamem č. l. 34 (první postoupení) a oznámeními postupujících věřitelů č. l. 35 a 36 (druhé a třetí postoupení), jiných důkazů k témuž již nebylo třeba. [příjmení] č. l. 41 a smlouvou č. l. 38 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že žalovaná s původní věřitelkou usilovaly o sjednání závazku zápůjčky s poskytnutou jistinou 15 000 Kč při podpisu, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 13 měsíčních splátkách (po 1 950 Kč). Formulářem č. l. 43 a žádostí č. l. 44 žalobkyně prokázala, že původní věřitelka vyhodnocovala úvěruschopnost, byť některé důvody poskytnutí bodového navýšení (zejm.„ ženatý/vdaná za 3 body, ostatní za 2 body“) působí v rámci seriózní metodiky spíše tragikomicky. Jako příjem žalovaná deklarovala zaměstnání (operátor v pekárně) na dobu neurčitou od června 2017 s příjmem 16 453 Kč měsíčně, je uvedeno telefonické spojení na zaměstnavatele ([tel. číslo]), žádnou vyživovací povinnost a nájemní bydlení. Byla předložena pracovní smlouva a 4 výplatní pásky, podnájemní smlouva s příjmovými doklady. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 50) vypracování i zaslání (č. l. 51) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 7. Dle rozsudku zdejšího opatrovnického soudu sp. zn. 0 P 247/2017 ze dne 31. 1. 2018 je žalovaná matkou nezl. syna, narozeného 2013, kterého měla ve výlučné péči již od prosince 2014. Dle rozsudku byla žalovaná k říjnu 2017 nezaměstnaná a čerpala dávky hmotné nouze. Dle pravomocného trestního příkazu zdejšího soudu, číslo jednací 4 T 120/2019-199, ze dne 22. 8. [číslo], žalovaná dne [datum] a [datum] spáchala dva přečiny úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, když sjednala (rovněž) předmětný úvěr a v žádosti nepravdivě deklarovala zaměstnání, příjem ze zaměstnání, předložila padělanou pracovní smlouvu a výplatní pásky, ačkoliv v té době nebyla zaměstnaná a čerpala sociální dávky. Dle skutkové věty již na závazek uhradila 2 600 Kč a způsobila tak škodu v rozsahu 12 400 Kč O povinnosti k náhradě škod bylo dle § 228 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit společnosti [právnická osoba], mimo jiné 12 400 Kč (zbytek se týká druhého skutku – jiného úvěru). 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. platí, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Soud tedy konstatuje, že předmětný závazek nebyl sjednán platně, neboť představuje pravomocně projednaný trestný čin (přečin). Soud tedy nemohl nároku žalobkyně vyhovět ve větším rozsahu, než v rozsahu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a 2993 odst. 1 občanského zákoníku. S odkazem na § 1970 tamtéž má současně žalobkyně nárok na úrok z prodlení, když prodlení nastalo již dnem načerpání jistiny, soud však respektoval žalobní návrh a ohledně počátku prodlení jej nepřekročil. Současně soud přiznal jen takový úrok z prodlení, který odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy v rozsahu 8,5 % ročně, zatímco žalobkyně požadovala sazbu vyšší (10 % ročně). Jiných smluvních ujednání, tedy obchodního úroku, se žalobkyně po právu domáhat nemůže, neboť v důsledku absolutně neplatného závazku nárok na obchodní úrok nikdy nevznikl. Nejedná se ani o škodu, vzniklou v takové výši, neboť škoda by mohla žalobkyni vzniknout teprve v okamžiku, kdy by došlo ke sjednání platného závazku (§ 2913 o. z.). V případě obchodního úroku by se jednalo toliko o ušlý zisk, ten však nepředstavuje samostatný skutkový znak nároku na náhradu škody, ale toliko způsob odčinění újmy (srov. § 2952 o. z.). Újmu žalobkyně již v tomto ohledu odčiňuje úrok z prodlení, přiznání obchodního úroku by zajišťovalo žalobkyni příjem, jako kdyby došlo k platnému sjednání závazku, což však nevystihuje rizika, jaká nese poskytovatel spotřebitelských úvěrů, zejm. ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Ve zbytku (včetně části sazby úroku z prodlení jak výše) proto soud III. výrokem žalobu zamítnul. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaná má nezl. dítě a trvá ekonomická a inflační krize, proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované přiměřeně navýšil základní třídenní lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. 10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Ta část řízení, ohledně které žalobkyně zavinila jeho zastavení (neboť se domáhala nároku navzdory překážce věci rozhodnuté, která ji tíží i v případě, že nárok byl přiznán jejímu právnímu předchůdci – postupiteli), převyšovala zbytek předmětu řízení. Zastavení řízení přitom žalobkyně nepochybně zavinila, měla by tak povinnost k náhradě nákladů řízení, vzniklých na straně žalované. Té však dle obsahu spis