20 C 294/2021-58 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], sjednané mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], s jistinou [částka]. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 18 měsíčních splátek po [částka], tj. [částka], dle žalobkyně však uhradil (do postoupení pohledávky) toliko [částka], proto se domáhala [částka] na jistině, [částka] na souhrnném poplatku (vč. pojištění), [částka] na kapitalizovaném úroku z prodlení od [datum] do [datum] a dále od [datum] z jistiny do zaplacení (v zákonné sazbě), dále [částka] na kapitalizovaném obchodním úroku za období od [datum] do [datum] a dále v sazbě 29 % ročně od [datum] z jistiny do zaplacení. Povinnost zkoumání úvěruschopnosti dlužníka s ohledem na dobu sjednání závazku věřitelka neměla. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčku poskytl. K tomu předložila zákaznickou kartu. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil a soudu se nepodařilo jej vypátrat ani jinak. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Ani k tomu však v řízení nedošlo. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Již oznámením původní věřitelky o postoupení pohledávky na č. l. 24 žalobkyně prokázala, že na ni předmětná pohledávka přešla. Zákaznickou kartu žalobkyně prokázala, že žalovaný uplatnil jako adresu trvalého pobytu evidenční adresu, vedle toho adresu výběru [ulice a číslo] v [obec]. Bylo vyznačeno, že bydlí s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, nebyla vyplněna forma zaměstnání, ale bylo uvedeno, že předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky dělníka u [právnická osoba], v [obec]. Soud tuto skutečnost s ohledem na neúplně vyplněný formulář ověřil u tehdejšího zaměstnavatele, který zaslal výplatní pásky za únor a březen 2019, kterými bylo potvrzeno, že žalovaný v těchto měsících dosahoval čistého měsíčního výdělku [anonymizována dvě slova]. Kč, resp. [anonymizována dvě slova]. Kč, neměl srážky ze mzdy a výplata mu byla zasílána na účet. Vlastnictví bankovního účtu ostatně vyznačil i v zákaznické kartě, popřel kreditní kartu či jiný úvěr. Smlouva o půjčce č. l. 27 pak obsahuje ujednání o poskytnutí [částka] (s podpisem smlouvy), její navýšení o souhrnný poplatek [částka], z toho [částka] tvoří úrok, [částka] částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, [částka] částka za vedení zákaznického účtu a za komfortní splácení. Úroková sazba 29 % ročně je ve smlouvě rovněž upravena. Dalších [částka] je požadováno na volitelném doplňkovém pojištění s odkazem na další dokumenty, které soudu nebyly předloženy. Dle tabulky umoření č. l. 29 bylo skutečně uhrazeno toliko [částka] Smluvní podmínky druhé strany obsahují ujednání o započtení plateb nejprve na souhrnný poplatek a až poté na jistinu, což však sama žalobkyně neuplatňuje (pokud se výslovně domáhá [částka] na jistině a [částka] na poplatku). Skutečná úroková sazba dle kalkulace soudu představuje 96,7 % ročně, jsou-li zahrnuty veškeré platby nad rámec jistiny. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 30) vypracování i zaslání (č. l. 31) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 4. Dle databáze [příjmení] činila sazba UK1 (domácnosti a NISD – na spotřebu, bydlení a ostatní v dubnu 2019 právě 4,61 % (č. l. 53). Dle kalkulace úrokové sazby při průběžném (anuitním) splácené neměnné splátky odpovídá tato při navýšení úvěru [částka] o [částka] přibližně 96,7 % ročně. Trojnásobkem zjištěné sazby UK1 pak při shodném způsobu průběžného úročení (anuitní splátky) by navýšení jistiny [částka] činilo [částka] (č. l. 54). 5. Ze zprávy Úřadu práce č. l. 34 a 43 bylo dále k poměrům žalovaného zjištěno, že v evidenci uchazečů byl naposledy v roce 2017, v té době se soustavně připravoval na povolání (bez bližší specifikace a zprávu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy soud dosud neobdržel), aktuálně nečerpá žádné dávky. Dle zprávy OSSZ Teplice ze dne [datum] není zaměstnán, nepodniká a nepobírá žádný důchod ani dávku nemocenského pojištění. Dle registru obyvatel je bezdětný. Dle přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu čelí pouze jediné exekuci a to z roku 2021. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud nezjistil dostatečného důvodu, pro který by úvěruschopnost žalovaného nebyla přezkoumána řádně, jakkoliv okolnost evidenční adresy jisté úvodní pochybnosti vzbuzovat měla. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně platně sjednali smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – s výjimkou úrokové sazby („ souhrnného poplatku“). Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. 7. Zde soud prvního stupně z opatrnosti předesílá, že roční úrokovou sazbu nelze dle názoru soudu prvního stupně stanovovat mechanicky z poměru jistiny a jejího navýšení. Podle § 1803 o. z. platí, že má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Podle § 1805 odst. 1 o. z. platí, že není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou, a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Toto ustanovení nemá dopad pouze na chybějící ujednání stran, ale rovněž kodifikuje normu způsobu vyjadřování úročení, kterou je žádoucí respektovat zejména ze strany soudů. Takto by sazba skutečně činila podstatně méně, nezahrnovala by poplatky, které se původní věřitel snažil od úroku uměle oddělit, neměla by však charakter průběžného úročení jistiny a neodpovídala by ani způsobu počítání roční průměrné sazby nákladů (RPSN). Dle názoru soudu prvního stupně nelze ani nahrazení úročení„ poplatkem“ obcházet standar