20 C 308/2021-57 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u Okresního soudu v Mostě dne [datum] a zdejšímu soudu postoupeným pro místní nepříslušnost usnesením č. l. 9 ze dne [datum], zaplacení ve výrocích I. a II. shora uvedených plnění z titulu smlouvy o zápůjčkách [číslo] ze dne [datum], resp. [číslo] ze dne [datum], sjednaných mezi žalovanou pro jistiny [částka] a [částka], a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Žalobkyně uvedla, že žalovaná již na závazky uhradila celkem [částka], resp. [částka], a to do postoupení pohledávky. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od ní získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznických karet, prověřil žalovanou předložené doklady, a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalované uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčky poskytl. Zákaznické karty nicméně nepředložila, uvedla (dne [datum]), že pokud je od původní věřitelky dodatečně získá, soudu je předloží, k dnešnímu se tak nicméně nestalo. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud jí doručoval na adresu aktuálního trvalého pobytu (což je údaj, platný od [datum]). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Již dopisem původního věřitele č. l. 28 žalobkyně prokázala, že může oběma postoupenými pohledávkami disponovat. Smlouvou č. l. 32 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že žalované bylo toho dne vyplaceno v hotovosti [částka], které se zavázala vrátit s navýšením o [částka] v 60 týdenních hotovostních splátkách po [částka] Smlouvou č. l. 30 ze dne [datum] prokázala, že žalované bylo toho dne vyplaceno v hotovosti [částka], které se zavázala vrátit s navýšením o [částka] v 18 měsíčních hotovostních splátkách po [částka]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 36) vypracování i zaslání (č. l. 38) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na adresu žalované v [obec], kterou soud nemůže ověřit, neboť jde pravděpodobně o faktické bydliště žalované dle zákaznické karty (která soudu předložena nebyla). 4. Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 42) vyplynulo, že v letech 2019 až 2021 čelila nebo čelí 6 exekucím se souhrnnou jistinou ve výši okolo 90 tis. Kč, ty však nelze klást žalobkyni k tíži, lze je však zohlednit u paričních lhůt. S ohledem na historii trvalých pobytů žalované (i postoupení spisu z [obec]) je však zřejmé, že zdejší soud je obecným soudem žalované teprve několik, předtím jimi byly soudy v [obec], [obec] a [obec] Okresní soud v Mostě soudu zaslal výpis řízení žalované (č. l. 50), jde o 13 různých řízení. Především ale soud vyžádal výpis z Centrální evidence exekucí. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR (dále jen„ EK ČR“) soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje. Soud sice nemá informaci o tehdejším stavu [příjmení], a ani sama EK ČR neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících, v projednávaném případě to však nebylo významné, neboť ze sdělení č. l. 45 ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná aktuálně čelí 11 exekucím, přičemž 6 z nich bylo zahájeno již mezi lety 2008 až 2015. Již tím byl výsledek tohoto řízení prakticky determinován. Za zmínku dále stojí skutečnost, že žalovaná se za svobodna jmenovala [příjmení], dále se v průběhu let jmenovala příjmením i [příjmení] a [příjmení]. Dle zprávy OSSZ Teplice ze dne [datum] žalovaná není zaměstnána ani nepodniká, nepobírá žádný důchod. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání dvou závazků zápůjčky ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad [částka], resp. [částka]) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). 7. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího či jiného soudu, jedná se o elementární činnost (obecného) soudu (žalované), spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o exekucích žalované tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnan