20 C 327/2021-85 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení [částka] s úrokem z prodlení z [částka] od [datum] z titulu úvěrové smlouvy, sjednané dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) s jistinou [částka], který byl předčasně zesplatněn dne [datum]. K výzvě soudu podáním ze dne [datum] (č. l. 52) doplnila, že ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal o osobních a majetkových poměrech dle žádosti, prověřil žalovaným předložené doklady i dostupné externí i interní databáze, vzal v potaz prokázanou výši měsíčního příjmu žalovaného [částka] a celkový příjem domácnosti [částka], provedl individuální posouzení a úvěr poskytl. K tomu předložila i příslušnou vyplněnou žádost o úvěr (č. l. 76). Dále v rozsahu [částka] vzala žalobu zpět a to s odkazem na obsah svého podání, bez bližší specifikace. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z (náhradního) doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 3. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto usnesení vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalovaného s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (dosud ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž). Částečné zastavení řízení se nutně odrazilo na nákladovém výroku, viz dále. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Již dopisem původního věřitele č. l. 36 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně může předmětnou pohledávkou disponovat. Totéž je prokázáno i smlouvou o postoupení pohledávek č. l. 12, potvrzením o úhradě č. l. 16 a seznamem postoupených pohledávek (zejm. č. l. 19 p. v.). Žádostí o úvěr č. l. 76 bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] pomocí biometrického zařízení podepsal žádost, do které bylo obchodním zástupcem zaneseno, že bydlí v nájmu, má učňovské/odborné vzdělání, žije s druhem/družkou, od roku 2012 je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník s příjem [částka] čistého měsíčně, neuvádí žádné nezbytné měsíční náklady, žádné jiné splátky (což je v rozporu se zjištěními věřitele, viz č. l. 52 p. v.) nebo srážky ze mzdy, ovšem domácnost má celkový čistý měsíční příjem [částka] bez bližší specifikace. Dle vyjádření původního věřitele č. l. 54 si byl tento vědom dosavadních interních splátek [částka] a externích splátek (tj. u jiného věřitele) [částka], který se váže k úvěru s jistinou [částka]. Příjem [částka] (resp. průměr za posledních 12 měsíců [částka]) mu byl potvrzen zaměstnavatelem dne [datum] s tím, že nemá srážky ze mzdy. Úvěrovou smlouvou č. l. 22 bylo prokázáno, že žalovaný a původní věřitel usilovali o sjednání úvěru s jistinou [částka] se splátkou [částka] na 72 měsíců, když tyto obsahují i cenu dodatkových služeb (pojištění). Byl sjednán poplatek [částka] za poskytnutí úvěru, z žádné listiny však nevyplynulo, zda byl uhrazen, proto jej soud (při pasivitě žalovaného) v kalkulaci plnění nezohledňoval. Ke smlouvě byl doložen sazebník poplatků č. l. 26. Z výpisů úvěrového účtu (č. l. 34 a [číslo]) bylo zjištěno, že žalovaný od [datum] do zesplatnění uhradil na závazek celkem [částka]. Byl doložen dopis ze dne [datum] (č. l. 35) s prohlášením úvěru za splatný dnem [datum]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 37) vypracování i zaslání (č. l. 38) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného, když číslo popisné [anonymizováno] sice neodpovídá předchozí smluvní dokumentace, nejedná se však zřejmě o omyl v psaní, neboť takovou faktickou adresu sdělil soudu i Úřad práce (č. l. 48). 6. Z výpisu věcí žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 42) vyplynulo, že v letech 2010 až 2014 čelil třem exekucím, později pak dalším devíti - ty však již nelze klást žalobkyni k tíži, lze je však zohlednit u paričních lhůt. Poměrně znepokojivý údaj se váže ke sp. zn. 23 T 90/2019, kde měl žalovaný figurovat jako obžalovaný a kde byl pravomocně uznán vinným pro trestný čin úvěrového podvodu ve spojitosti s jinými úvěry, pro (odlišný) výsledek tohoto řízení to však již nemohlo mít význam. Údaj o aktuálně trvajících exekučních řízeních soud ověřil dotazem u Exekutorské komory ČR. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR (dále jen„ EK ČR“) soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje a soud tak nemá informaci o tehdejším stavu [příjmení], a ani sama EK ČR neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Takto bylo zjištěno (č. l. 80), že aktuálně žalovaný čelí pěti exekucím, všechny byly zahájeny po roce 2020. Dle zprávy Úřadu práce č. l. 47 byl v evidenci uchazečů o zaměstnání v průběhu roku 2021 a čerpal podporu v nezaměstnanosti poté, co skončil u zaměstnavatele (který souhlasí s tím na potvrzení o výši příjmu při žádosti o úvěr). 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad [částka]) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle výpisů z úvěrového účtu. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostate