120 C 14/2023-65 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], dle které žalovanému poskytla 12 000 Kč a žalovaný měl uhradit 9 měsíčních splátek po 2 015 Kč. Žalobkyně se výslovně domáhala úroku 109,98 % ročně. Úvěr předčasně zesplatnila dnem [datum]. Domáhala se tak 14 347 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty 5 002 Kč, úroku 109,98 % ročně z částky 10 085,62 Kč v kapitalizované výši 698,88 Kč a od [datum] již jen v sazbě 8,25 % ročně (až do dosažení 21 762 Kč). Výslovně uvedla, že byly zkoumány databáze NRKI a [příjmení] a doklady o příjmech žalovaného. 2. Soud k projednání věci nařídil jednání. Žalovaný svou přítomnost u jednání neomluvil, vykonává dlouhodobý trest odnětí svobody, nežádal ani o odročení či pomoc s eskortou. Soud jednal v jeho nepřítomnosti, s požadavky na žalobkyni jej soud seznámil, neboť mu zaslal kopii přípisu, kterým upozornil žalobkyni na zjevné nesrovnalosti v důkazech a rozpor s dobrými mravy ohledně výše příslušenství. 3. Žalobkyně, jak je obvyklé, vzala žalobu při jednání částečně zpět v rozsahu jak v I. výroku shora, domáhala se pouze úroku 35 % ročně a soud řízení v tomto rozsahu zastavil. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům: 5. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru, bylo zjištěno následující. Žalobkyně prokázala výpisem č. l. 8, že je od května 2018 oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry a její činnost tak podléhá dohledu [obec] národní banky. Výpisem z registru [příjmení] (č. l. 6) soud zjistil, že žalobkyně tvrdí, že dne [datum] nahlédla do registru [příjmení] a nezjistila žádný zájmový údaj. Dle registru obyvatel (č. l. 37) má žalovaný trvalé bydliště na [příjmení] [číslo] v [obec] již od roku 2004. 6. Výpisem z účtu žalovaného (č. l. 23-26) bylo zjištěno, že jsou zobrazeny jen příchozí mzdy za prosinec 2020 (18 603 Kč) a leden 2021 (12 638 Kč) od [právnická osoba] Vyhodnocením č. l. 7 žalobkyně prokázala, že provedla scoring klienta dle své metodiky a dospěla k hodnotě 515, tedy vysoko v nejlepším segmentu klientů (soud se s tak vysokým hodnocením dosud v praxi nároků této žalobkyně nesetkal). Aritmetický způsob výpočtu této hodnoty není soudu dlouhodobě objasňován a ani substituující právní zástupce při jednání nebyl výjimkou. Připojen byl i obsáhlý informační leták a dále příloha k návrhu smlouvy (č. l. 9 a násl.), podepsané biometrickým podpisem. Na č. l. 14 bylo předloženo hodnocení klienta, dle něhož měl žalovaný měsíční příjem 15 349 Kč ze zaměstnání u zaměstnavatele jak výše, výdaje ve výši životního minima 3 860 Kč a jediným dalším výdajem byly náklady bydlení u rodičů – 2 603 Kč, dlužník měl být bezdětný, svobodný. U předchozích finančních závazků byly uvedeny„ 0“, stejně jako u výdajů za zájmy. 7. Soud považuje u úvěru s takto vysokou splátkou a celkem splatnou částkou za zcela nepostradatelný podklad vedle stavu NRKI i výpis BRKI., který si sám vyžádal, neboť žalobkyně je soudu nikdy nepředkládá. Žalobkyně sice deklarovala, že zkoumala obsah NRKI, nepředložila však více, než své interní potvrzení. Z aktuálního výpisu NRKI (CNCB) na č. l. 43 vyplývá, že žalovaný k rozhodnému dni ([datum]) čerpal dva úvěry, od [právnická osoba], s jistinou 3 000 Kč, splatnou zřejmě do 11 dnů, a od [právnická osoba], s jistinou 3 000 Kč, splatnou zřejmě rovněž do 11 dnů. Ostatní úvěrové závazky žalovaný čerpal později a soud k nim přirozeně nepřihlíží. Současně soud pro úplnost konstatuje (notorieta), že výpis neobsahuje údaje o úvěrech, které byly skončeny před více jak 4 lety od poskytnutí výpisu. Ještě méně uvěřitelně pak skóre 515 u žalovaného vyznívá na základě výpisu z BRKI (CBCB) na č. l. 51, kde soud dohledal 12 úvěrů od [právnická osoba], které žalovaný čerpal v roce 2020 a ještě v témže roce je doplatil, jistiny se však postupně zvyšují. Taková okolnost může a nemusí svědčit proti žalovanému, avšak bez doplňujících zjištění je taková informace nanejvýše znepokojivá, neboť jedním z mnohých vysvětlení je varianta, že žalovaný neustále odsouval okamžik splacení jistiny čerpáním dalšího úvěru. Současně pak k rozhodnému dni ([datum]) čerpal žalovaný několik dalších úvěrů. Ze dne [datum] úvěr od téže banky s jistinou 38 000 Kč a měsíční splátkou 748 Kč, který byl zesplatněn a je veden jako neuhrazený. Ze dne [datum] úvěr od téže banky s jistinou 199 926 Kč a měsíční splátkou 3 466 Kč, který byl zesplatněn a je veden jako neuhrazený, zřejmě se jednalo o úvěr ke splacení předchozích úvěrů s jistinami 13 300 Kč, 25 000 Kč, 63 000 Kč a 85 887 Kč, které téhož dne zanikly. Ze dne [datum] úvěr od téže banky s jistinou 22 000 Kč a měsíční splátkou 433 Kč, který byl zesplatněn a je veden jako neuhrazený. Ze dne [datum] úvěr od téže banky s jistinou 27 500 Kč a měsíční splátkou 540 Kč, který byl zesplatněn a je veden jako neuhrazený. Ze dne [datum] úvěr od téže banky s jistinou 12 574 Kč a měsíční splátkou 247 Kč, který byl zesplatněn a je veden jako neuhrazený. 8. Návrhem úvěrové smlouvy č. l. 15, který žalovaný elektronicky podepsal dne [datum] ve 14:4 6:13 hodin prostřednictvím biometrického podpisu, bylo prokázáno, že účastníci usilovali o sjednání úvěrové smlouvy, dle které má být žalované poskytnuto 12 000 Kč a žalovaný má v 9 měsíčních splátkách uhradit 18 135 Kč, což odpovídá úrokové sazbě 109,97 % ročně (RPSN 186,4 %). Další ujednání, včetně ujednání smluvních pokut, zůstala pro výsledek řízení bez významu. Kopií občanského průkazu žalovaného č. l. 18 bylo prokázáno, že kontraktace se účastnil žalovaný, výpisem č. l. 22 bylo prokázáno, že mu bylo na účet č. [bankovní účet] poskytnuto dne [datum] 12 000 Kč. Úvěrovou bilancí č. l. 19 bylo prokázáno, že žalovaný na závazek uhradil 4 030 Kč. Byly předloženy listiny č. l. 9, 11, 20, 21, 27 až 30, které rovněž na výsledek řízení neměly dopad. Dopisem č. l. 31 byla prokázána předžalobní výzva od právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum], podacím archem č. l. 32 její zaslání na adresu [adresa]). 9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. že žalovaný dosud uhradil jen 4 030 Kč) ze skutkových tvrzení žaloby, resp. z předloženého výpisu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má z