20 C 306/2023-68 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne [datum], která měla být postupně čerpána s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, s „ první tranší“ 20 000 Kč. Úvěruschopnost zkoumala údajně nahlédnutím do databází, výslovně uvedla CNCB (což se ukázalo jako vysloveně lživé tvrzení) a s pomocí výpisů z účtů (což se rovněž ukazuje jako zřejmě lživé tvrzení), výplatních pásek či služby [anonymizováno]. Dospěla k závěru, že žalovaná měla příjem [částka] měsíčně. Domáhala se jistiny, poplatků 110 Kč za„ klidné spaní“, 165 Kč za„ Presto“, 29 Kč za informační servis, které jsou údajně volitelné, naúčtovala jí poplatek za odklad splatnosti o 7 dní (jehož výši soud dovodil jedině ze sazebníku částkou 1 733 Kč) a poplatku za poskytnutí úvěru 5 200 Kč. Dále úroku z prodlení z těchto všech částek. Konečně také 2 244 Kč na smluvní pokutě. 2. Soud musel nařídit jednání, neboť žalobkyně již v návrhu s jiným postupem nesouhlasila. Přitom se však z nařízeného jednání dle předpokladu podáním ze dne [datum] omluvila. Žalované bylo doručeno na adrese trvalého bydliště do vlastních rukou dne [datum], k jednání se bez omluvy či vyjádření k věci samé rovněž nedostavila. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Byla doložena kopie občanského průkazu žalované [číslo]. Již ze žalobních tvrzení je zřejmé, že se nejedná o první úvěr mezi účastníky, neboť jsou tvrzeny lustrace žalované již v květnu 2022. Dle„ výpisu posouzení úvěruschopnosti…“ č. l. 30 žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná, bydlí s ekonomicky aktivním partnerem a jedním dítětem, splácí 6 000 Kč, za bydlení vynakládá 7 000 Kč, nezbytné výdaje nemá, zbytné výdaje má 3 000 Kč a její čistý měsíční ověřený příjem je 56 653 Kč, přestože sám spotřebitel měl uvést příjem 29 000 Kč. Dle úvěrové smlouvy, podepsané žalovanou„ elektronicky“ (soudu není zřejmé jak přesně byla vyhotovena reprodukce podpisové parafy žalované, pokud se nejedná o podpis za věřitele) mohla být jistina čerpána postupně po vyčerpání 20 000 Kč, dále po nejméně 500 Kč, splatná byla do pouhého jednoho měsíce částkou až 37 804 Kč, neboť na poplatku si věřitel neváhal nechat přislíbit 7 500 Kč (RPSN 1 410 %). Ze sazebníku č. l. 15 vyplývá možnost odkladu splatnosti o 7, 14 nebo 30 dnů, přičemž částky odpovídají proporčně již tak nehoráznému poplatku za poskytnutí úvěru. V žalobě je tvrzen odklad o 7 dnů, čemuž odpovídá při zkoumání službou„ Kontomatik“ částka 1 733 Kč. Soud žalobkyni informoval, že bude zaplacení této částky předpokládat, nevyjádří-li se jinak, což (ani v rámci omluvy z jednání) neučinila. Listiny č. l. 18, 20, 23 a 26 jsou pro výsledek řízení bez významu, ostatně nejsou ani podepsány, což je u informací před poskytnutím úvěru nezbytné a z listiny tak ani nevyplývá, že by byla žalované poskytnuta předem (což je její jediný smysl). Výplata jistiny je prokázána výpisem č. l. 31. Dle listiny č. l. 22 žalobkyně dne [datum] nahlížela na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Taková listina jen stěží představuje věrohodný důkaz, soud si vyžádal výpis z účtu žalované a obdržel jej (č. l. 52 až 62). Z něj za období ledna 2022 až května 2022 zcela nepochybně vyplývá, že na účet žalované byly připisovány dvě výplaty z práce u [anonymizována tři slova] (jedna z těchto výplat odpovídá tvrzení žalované o příjmu 29 000 Kč) a každý měsíc je hrazeno„ [příjmení] byt. fond“ 12 880 Kč, z čehož lze i bez znalosti této společnosti dovodit skutečné náklady bydlení. Údaje na listině č. l. 30 jsou tak zjevně nesmyslné a nepodložené a pokud žalobkyně na účet žalované opravdu nahlížela, jak tvrdí, tak jej vyhodnotila lživě. 4. Soud nedůvěřoval ani tvrzením žalobkyně ohledně lustrace externích databází, zejména NRKI (CNCB), ostatně žádný důkaz k takovému tvrzení nepředložila a nebylo tak k čemu přihlížet. Soud si opatřil alespoň aktuální výpis. I z něj je patrné (č. l. 43 a násl.), že žalobkyně buď lustraci ve skutečnosti neučinila, nebo údaje záměrně potlačila. Z úvěru od [právnická osoba], ze dne [datum] dlužila v říjnu 2022 97 435 Kč a splácela 4 367 Kč, z úvěru od [právnická osoba], dlužila v říjnu 2022 15 784 Kč a splácela 2 656 Kč, z úvěru od [právnická osoba], dlužila v říjnu 189 270 Kč a splácela 3 691 Kč, z úvěru od [právnická osoba], dlužila v říjnu 2022 91 395 Kč a splácela 2 031 Kč, z úvěru od [právnická osoba], dlužila v říjnu 2022 19 888 Kč a splácela 1 992 Kč, z úvěru od [právnická osoba], dlužila v říjnu 2022 9 668 Kč a splácela nestanovenou splátku (kreditní karta), z úvěru od [právnická osoba], dlužila v říjnu 2022 102 438 Kč a 50 098 Kč a splácela nestanovené splátky (kreditní karty). Celkem tedy v říjnu 2022 již dlužila 590 034 Kč a jen na pevně stanovených splátkách měla hradit 16 588 Kč měsíčně. Dále jsou zde úvěry od žalobkyně z května 2022 (zřejmě nebyl čerpán) a září 2022 (zřejmě rovněž nebyl čerpán), které vysvětlují historické lustrace žalované. 5. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 36) vypracování i zaslání (č. l. 37) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., adresoval ji však na adresu předchozího trvalého bydliště a nikoliv na adresu dle (poslední?) smlouvy, proto soud dovodil, že ji nezaslal do dispoziční sféry žalované. O tomto soud žalobkyni předem poučil, ani k adrese se nevyjádřila. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 1 733 Kč) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda neuhradila více) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu (výši musel soud dovodit ze sazebníku). 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti bylo třeba i před [datum] zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od [datum] je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru. 8. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter