20 C 369/2022-56 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výrocích I. a II. shora uvedeného plnění z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], sjednané pro jistinu 13 000 Kč, navýšenou o poplatek 4 810 Kč a smluvní pokutu 6 500 Kč, když žalovaný úvěr nesplatil v dohodnuté splatnosti 28 dní. Žalobkyně výslovně uvedla, že úvěruschopnost s kladným výsledkem zkoumala, a to výpisem z databází EUCB nebo CRIF. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, písemnost mu byla doručena do jeho datové schránky – náhradním doručením. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle registru obyvatel č. l. 9 sice žalovaný od dubna 2021 má trvalý pobyt v [obec], dle insolvenčního návrhu č. l. 37 však jako korespondenční adresu v závěru roku 2021 uváděl i přesto [ulice a číslo] v [obec], a proto soud k vyslovení místní nepříslušnosti nepřistupoval. Žalobkyně předložila úvěrovou smlouvu o délce 17 stran, podepisovanou žalovaným prostřednictvím SMS kódu. Dle ní byla poskytnuta jistina 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit po pouhých 28 dnech navýšenou o 2 405 Kč, jinak se navyšuje o 4 810 Kč (smluvní pokuta je však současně upravena v jiné pasáži). I při řádném splacení tak úroková sazba činí 809 % p. a. a je tak zřejmé, že takové ujednání by po právní stránce neobstálo, stejně jako kumulace smluvní pokuty 6 500 Kč se sankčním navýšením poplatku, čímž je zjevně obcházeno omezení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Soud se však v prvé řadě zabýval splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost, což se pro výsledek řízení ukázalo být rozhodujícím a obsahem úvěrové smlouvy se tak bude blíže zabývat až v následném trestním oznámení pro podezření z přečinu lichvy. Žalobkyně prokázala, že jednala se žalovaným, neboť disponuje fotografií žalovaného a jeho [číslo obč. průkazu] (č. l. 26). Poskytnutí jistiny 13 000 Kč žalobkyně prokázala výpisem č. l. 25 na účet žalovaného č. [bankovní účet] dnem [datum]. Výpisem z tohoto účtu č. [bankovní účet] za listopad 2019 (č. l. 27) žalobkyně prokázala, že žalovaný vzhledem ke svému příjmu od [právnická osoba], 22 tis. Kč, excesivně sázel u [právnická osoba], a. s., dále splácel nejméně dva úvěry a jeden konsolidační úvěr refinancoval (platba„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“ 70 000 Kč. Takové zjištění je pro posuzování úvěruschopnosti doslova alarmující a žalobkyně soudu nesdělila, jaké závěry z takové listiny vyvozovala (což však výsledek řízení nemohlo ovlivnit). Soudu není zřejmé, proč žalobkyně disponuje a předložila výpis právě za listopad 2019, není vyloučeno, že se žalovaným o úvěru jednala již v této době. To však soud v podrobnostech ponechá na jiném řízení. Žalobkyně předložila výpis EUCB č. l. 29, z nějž vyplývá, že žalovaný ke dni poskytnutí předmětného úvěru čerpal úvěr od [příjmení] credit ve výši 61 000 Kč a průměrná měsíční splátka činila 70 352 Kč. Opět jde o údaj, který si přinejmenším zasluhuje bližší šetření, či přinejmenším vysvětlení věřitele, jak s ním při zkoumání úvěruschopnosti zacházel. Emailem č. l. 30 žalobkyně prokázala, že dne [datum] její právní zástupkyně žalovaného upomínala, emailem č. l. 31 ze dne [datum] pak prokázala, že se pokoušela od žalovaného získat uznání závazku. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 32) vypracování jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 4. K osobě žalovaného soud dále z výpisu řízení č. l. 36 zjistil, že již dvakráte podával návrh na oddlužení ke zdejšímu insolvenčnímu soudu, v roce 2020 však až po načerpání předmětného úvěru. Pro posouzení zkoumání úvěruschopnosti to tak nemělo bezprostřední význam, pro rozhodnutí o pariční lhůtě lze však konstatovat, že žalovaný je předlužen a mimo jiné čelí pohledávce od [právnická osoba] ve výši nejméně 72 tis. Kč, kde soud rovněž pravidelně shledává lichevní podmínky úvěru. Vedle toho měl žalovaný pohledávky u dalších věřitelů ve výši přes 400 tis. Kč. Žalobkyní tvrzená lustrace u„ EUCB“ pravděpodobně obnáší výstup od„ European United Credit Bureau“, která dle své veřejně přístupné webové prezentace čerpá informace od 14 institucionálních věřitelů (soudu relativně neznámých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, včetně žalobkyně, [právnická osoba], [právnická osoba] či [právnická osoba]). Výčet těchto společností však v žádném případě nepostihuje celé portfolio poskytovatelů nebankovních spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně dále tvrdila lustraci skrze“ CRIF“, tedy zřejmě Czech Credit Bureau, která dle své veřejně dostupné webové prezentace uvádí ve svém portfoliu dostupných databází jak CNCB, tak dokonce i CBCB. Z listiny č. l. 29 však soud není schopen vyčíst údaje, které by bylo možno bez dalšího smysluplně interpretovat, proto si vyžádal výstupy přímo z podkladových databází. Z těchto důvodů soud učinil dotaz na Centrální evidenci exekucí a vyžádal si výpisy CBCB a CNCB. Dle Exekutorské komory ČR žalovaný překvapivě žádnou exekuci ke dni [datum] neměl (č. l. 41), což svědčí o tom, že se i nadále snaží exekuci předejít – pravděpodobně však bohužel právě čerpáním dalších úvěrů, resp. právně nezpůsobilými pokusy o oddlužení. 5. Dle výpisu CBCB (č. l. 44) žalovaný několikrát navyšoval úvěr od [právnická osoba] Poprvé čerpal v dubnu 2019 jistinu 150 000 Kč, v květnu 2019 úvěr refinancoval úvěrem s jistinou 240 000 Kč, v srpnu 2019 úvěr opět refinancoval úvěrem s jistinou 271 173 Kč a konečně v listopadu 2019 úvěr opět refinancoval úvěrem s jistinou 371 382 Kč (který je od ledna 2021 zesplatněn). V průběhu této úvěrové anabáze čerpal v září 2019 úvěr od [právnická osoba], s jistinou 30 000 Kč, který po dvou měsících doplatil právě v listopadu 2019. Již však nedoplatil revolvingový úvěr od [právnická osoba], ze září 2019 s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který zřejmě vyčerpal velmi záhy, neboť již v prosinci 2020 měl úvěr nepovoleně přečerpán a nacházel se tři měsíce v prodlení (dál historie úvěru nebyla poskytnuta). Obdobně nebyl doplacen ani podstatně starší revolvingový úvěr od [právnická osoba], s rámcem 30 000 Kč, kde se žalovaný rovněž v prosinci 2020 již nacházel ve stavu přečerpání a téměř čtyři měsíce v prodlení (ani zde úvěrová historie dále nesahá). 6. Dle výpisu CNCB (č. l. 49) žalovaný v době poskytnutí předmětného úvěru nepochybně měl několik předchozích závazků. V květnu 2020 čerpal revolvingový úvěr od [právnická osoba], s jistinou 20 000 Kč, nejpozději v prosinci 2020 již byl úvěr přečerpán o celých 15 000 Kč a žalovaný byl téměř pět měsíců v prodlení (u všech následujících úvěrů opět platí, že data jsou dostupná nejdále k prosinci 2020, pro dostupnost starších dat by soud musel žádat podrobný, mimořádný výpis). V červnu 2020 čerpal revolvingový úvěr od [právnická osoba], s jistinou 5 000 Kč, nejpozději v prosinci 2020 již byl úvěr přečerpán o 3 811 Kč a žalovaný byl téměř pět měsíců v prodlení. V květnu 2020 žalovaný čerpal úvěr od [právnická osoba], s jistinou 9 000 Kč, který v prosinci 2020 již na dlužném zůstatku činil 14 565 Kč a žalovaný byl téměř pět měsíců v prodlení. V červnu 2020 žalovaný čerpal úvěr od [právnická osoba], s jistinou 5 000 Kč, který v prosinci 2020 již na dlužném zůstatku činil 6 602 Kč a žalovaný byl přes tři měsíce v prodlení. K úvěru z [datum] od [právnická osoba], již soud v tomto řízení nepřihlíží, neboť byl čerpán po předmětném úvěru. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. že žalovaný dosud na úvěr ničeho neuhradil) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr s