20 C 126/2024-68 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , tel. číslo, ze dne , datum, , sjednané mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, Dle ní měla žalovaná převzít , částka, na jistině a hradit v 52 týdenních splátkách po , částka, celkem , částka, . Uhradila však pouze , částka, .2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila a na adrese trvalého pobytu jí bylo doručeno náhradním způsobem a obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky. Žalovaná se nijak nevyjádřila. I když v tomto řízení o výsledku rozhodly skutečnosti, k nimž soud přihlíží z moci úřední, realita současné doby ukazuje, že i o tato práva by se měl každý spotřebitel starat aktivně.3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Obvyklé tvrzení žalobkyně (je-li vyzvána), že případně lustrovala CEE, SOLUS, ISIR, NRKI a BRKI není nikdy ničím prokazováno. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru NRKI (č. l. 43) a BRKI (č. l. 49). V tomto případě jiný dřívější úvěr nezjistil, což je poměrně raritní situace. Jakkoliv ani takový stav nevylučuje případnou existenci starších, ale již doplacených úvěrů, v tomto případě soud nemá důvod více zkoumat a výjimečně (resp. náhodou, nezávislou na obvyklé absenci řádné péče tímto věřitelem) shledal, že žalovaná byla schopen splácet úvěr (nikoliv však nezbytně s těmito parametry, jak dále). Zákaznická karta č. l. 17 rovněž neprozrazuje tísnivé poměry žalované, byť bydlí na ubytovně v Praze, je nezaměstnaná a má příjem z nespecifikované dávky jen , částka, . Úvěr s jistinou , částka, by nepochybně byla schopna splácet. Úvěr s navýšením dle představy žalobkyně však již nikoliv. Absenci schopnosti spotřebitele splácet úvěr by tedy bylo možno dovodit, soudem zvolený postup však vede ke shodnému procesnímu výsledku.4. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 24. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 29) vypracování i zaslání (č. l. 31) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem , částka, a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž může být přiznán pouze zlomek takového požadavku. Smlouvou č. l. 15 bylo prokázáno, že věřitel usiloval o sjednání závazku, z něhož by za 52 týdnů ze žalované vylákal za poskytnutí , částka, celkem , částka, , s RPSN 227,49 %. Dle přehledu splácení č. l. 28 žalovaná v celkem , hodnota, případě uhradila , částka, (jako obvykle se ukázalo, že splácení po týdnech ve skutečnosti zpravidla neprobíhá) a již týden po sjednání úvěru byly ze žalované vylákány splátky za 4 týdny. Soud se již setkal s vyjádřením spotřebitele, který k dotazu soudu, proč splácel více, než musel, u této věřitelky uvedl, že mu bylo řečeno, že „je pro něj výhodné zaplatit to předem, aby to nemusel platit na konci měsíce“. Zda výběrčí věřitele používají tuto či jinou frázi, soud neví. Situace se však pravidelně opakuje a zcela jistě nejde o náhodnou iniciativu dlužníků.5. Pokud se týká plnění v rozsahu I. výroku shora, soud shledal nárok v takové části pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatným. Sjednané navýšení 8 251 v podobě „součtu úroku , částka, , částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení , částka, a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení , částka, “ je třeba posuzovat dle svého obsahu. Zjevně se jedná o jediné navýšení úvěru, které je skutečným důvodem poskytování takového produktu a jediným ziskem podnikatele. Podle svého obsahu se tak jedná o jiné vyjádření úrokového navýšení. Takové navýšení pak odpovídá sazbě 118,40 % ročně (případně 182 % ročně při anuitním úročení/splácení). Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, ve sp. zn. , spisová značka, se podává, že sjednaný úrok ve výši 65 % je plněním, které je co do povahy a výše v hrubém nepoměru s plněním poskytnutým pachatelem, ale takový nepoměr může podle konkrétních okolností případu zakládat i sjednání nižšího úroku. I bez exkurzu do trestního práva je však takové úrokové navýšení hrubě rozporné s dobrými mravy, neboť více než trojnásobně převyšuje obvyklou sazbu spotřebitelského úvěru (které nelze zaměňovat s „úvěry na spotřebu“, které jsou spjaty s čerpáním jistiny na pořízení konkrétního zboží), přičemž právě trojnásobné navýšení takové sazby je stropem, rozpoznávaným v judikatuře Nejvyššího soudu pro spotřebitelské úvěry. V praxi zdejšího soudu se neustále opakuje argumentace predátorských poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, kteří se odvolávají na přípustnost až čtyřnásobného navýšení úrokové sazby, počítané od dřívějších ukazatelů ARAD UK20 až UK22 (aktuálně „kontokorentní úvěry“ a „úročené úvěry z kreditních karet“).6. Zejména se tak odvolávají na rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, . Dovození přípustnosti čtyřnásobku zřejmě vychází z extenzivního výkladu formulace z odůvodnění tohoto rozsudku: V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné. Takový výklad je však zjevně nesprávný a na ustálené judikatuře, která připouští nejvýše trojnásobek, se touto formulací ničeho nemění. Již tak je připuštění takového navýšení spotřebitelského úvěru v rámci EHS spíše výjimečně vysoké. Odkazování se na nejvyšší sazby kontokorentních úvěrů či úvěrů z kreditních karet je rovněž nesprávné, neboť nelze rezignovat na výběr správného úrokového ukazatele dle typu úvěru. Projednávanému typu úvěru odpovídala sazba běžného úvěru na dobu 1 roku bez účelového určení čerpání jistiny a ta je dlouhodobě 3x až 4x nižší, než nejvyšší sazby „kontokorentních úvěrů“ a „úročených úvěrů z kreditních karet“.7. V projednávané věci reálné úrokové navýšení převyšovalo takovou sazbu zhruba dvanáctinásobně a proto je s odkazem na § 588 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) absolutně neplatné pro hrubý rozpor s dobrými mravy a soud žádné navýšení jistiny nepřiznal. Soud by zde přihlédl k tehdejší sazbě UK11, nikoliv k sazbám jiným, vymezeným pro specifikované typy úvěrů, neboť z žádného důkazu nevyplynulo, k jakým potřebám byla půjčka typově určena a nelze tak zvolit konkrétnější kategorii úvěrových produktů, nežli kategorii sběrnou („ostatní“). Závazek zápůjčky lze považovat v ostatním za platný, ujednání o úrokové míře však nikoliv. Ustanovení § 577 aktuálně platného občanského zákoníku lze aplikovat, s odkazem na formulaci „uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas“ je však zřejmé, že žalobkyně by takovou půjčku zjevně neposkytla, pokud by se měla spokojit s pouhým úrokem např. 30 % ročně. Tento věřitel ostatně vytěžuje soudy úvěry s obdobně lichevním navýšením až do současné doby, nejde tedy o specifickou obchodní praxi konkrétního období, ale o dlouhodobý obchodní model posledních nejméně 20 let zcela bezskrupulózního uvalování lichevního příslušenství na desetitisíce spotřebitelů. Lichevního jak ve smyslu shora citovaného rozhodnutí v trestní věci, tak i ve smyslu občanskoprávním (§ 1796 o. z.), neboť o. z. takové jednání od roku 2014 pojmenovává shodně.8. Zde soud prvního stupně z opatrnosti předesílá, že roční úrokovou sazbu nelze dle názoru soudu prvního stupně stanovovat mechanicky z poměru jistiny a jejího navýšení. Podle § 1803 o. z. pl