20 C 20/2024-70 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, , sjednané dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , s jistinou , částka, , úrokem 14,94 % ročně, měl být splácen 48 měsíců po , částka, . Úvěr byl učiněn věřitelem předčasně splatným dnem , datum, , žalovaný celkem zaplatil jen , částka, , a žalobkyně se domáhala , částka, na jistině, 15 % úroku z prodlení od , datum, do zaplacení, , částka, na nesplaceném smluvním úroku do , datum, a dále v sazbě 14,94 % ročně do zaplacení, nákladů s uplatněním pohledávky , částka, (za dopis a dvě osobní návštěvy), smluvní pokuty , částka, a úroku z prodlení z ní od , datum, do zaplacení. Uvedla obecná tvrzení k posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet s tím, že bylo (nebo přinejmenším mohlo být) nahlíženo zejména do SOLUSu a „externích databází“ bez upřesnění.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil na adrese trvalého pobytu mu bylo doručeno náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť doručující orgán (, právnická osoba, .) nenalezl označenou domovní schránku. Žalovaný nereagoval ani na informativní kopii písemnosti na emailovou adresu (vyplývající např. z č. l. 36, 60). Na tel. , tel. číslo, (č. l. 36, 60) byl hovor odmítnut a telefon následně vypnut.3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele na č. l. 45, žalobkyně však postoupení prokazovala i jinak (č. l. 22, 33, 42). Smlouvou č. l. 34, formulářem č. l. 36 a informačním letákem č. l. 38 bylo prokázáno, že byla podepisována elektronicky, žalovaný deklaroval příjem zaměstnance , právnická osoba, , ale výše je zapsána jako „příjem domácnosti“: , částka, a není tak zřejmé, zda jde o jeho mzdu či kombinaci příjmů více členů (partnera deklaroval), žádnou vyživovací povinnost, bydlení v družstevním bytě. Úvěr spočívá v čerpání jistiny , částka, a jejím splácení po , částka, + pojistné , částka, 48 měsíčními splátkami při sazbě úroku 14,94 % p. a., vždy k 17. dni každého dalšího měsíce od čerpání. Jsou sjednány smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, , částka, na náhradě vymáhání závazku. Nejsou sjednány náklady jednotlivých způsobů upomínání, tak jako ani v žádném předchozím analogickém řízení (proto se na ně soud již nedotazuje), kromě , částka, za písemnou upomínku, které se žalobkyně samostatně nedomáhá. Dopisem č. l. 39a bylo prokázáno, že žádost podepisoval i partner žalovaného a úvěr byl schválen (dne , datum, ). Byla předložena úvěrová historie č. l. 40, z níž vyplývá, že žalovaný uhradil celkem , částka, . Dopisem č. l. 43 bylo prokázáno odstoupení od smlouvy původním věřitelem ke dni , datum, . Byla doložena upomínka č. l. 47 ze dne , datum, . Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 48) vypracování i zaslání (č. l. 46) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. a jde o první písemnost, zasílanou do dispoziční sféry žalovaného (, adresa, v Teplicích), když sama původní věřitelka písemnosti zasílala na adresu trvalého pobytu žalovaného, aniž by zohlednila, že pro korespondenci strany sjednaly adresu odlišnou. Výpisem č. l. 50 žalobkyně tvrdí, že žalovanému odeslala upomínku (č. l. 47) a domáhala se „terénním pracovníkem“ něčeho v jeho bydlišti, neuvádí však na které adrese.4. Soud v rámci pátrání po žalovaném zjistil, že žalovaný k , datum, není nikde zaměstnán. Vyžádal si od tehdejšího zaměstnavatele sdělení mzdy za leden až duben 2022 a obdržel jej (č. l. 58), žalovaný dosahoval průměrného čistého výdělku , částka, , srážky neměl. Dle rejstříku soudu čelil žalovaný exekuci sp. zn. , spisová značka, pro jistinu , částka, , avšak ta byla dle sdělení soudního exekutora ukončena již v únoru 2021, proto soud neměl důvod zkoumat stav CEE, ostatně sám je obecným soudem žalovaného a žádnou pozdější exekuci (zatím) neeviduje. Eviduje toliko souběžné řízení sp. zn. , spisová značka, , kde shodná žalobkyně uplatňuje proti žalovanému plnění z úvěru ze dne , datum, . Soud ověřil stav BRKI (CBCB) a NRKI (CNCB), žalobkyně je nepředkládá a není zřejmé, co si má soud představit pod „externí databáze“. Z CNCB (č. l. 60) vyplynulo, že žalovaný čerpal pouze pozdější úvěr dne , datum, od , právnická osoba, ., k čemuž se nepřihlíží, stejně tak ani k jeho žádosti o úvěr od , právnická osoba, Z CBCB (č. l. 65) vyplynulo, že žalovaný čerpal kromě pozdějších čtyř úvěrů dne , datum, revolvingový úvěr s rámcem , částka, od , právnická osoba, ., který byl v květnu 2022 čerpán v rozsahu , částka, . Dále dne , datum, od BNP Paribas , právnická osoba, SA revolvingový úvěru s rámcem , částka, , který byl v květnu 2022 čerpán v rozsahu , částka, .5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazeno více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.6. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně