20 C 77/2019-395 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , plnění z (revolvingové) úvěrové smlouvy (ke kreditní kartě) v rozsahu jak ve výroku I a II shora, sjednané dne , datum, , mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a. s., s původním úvěrovým rámcem , částka, , následně navýšeným na , částka, (, datum, , č. l. 114) a posléze na , částka, (, datum, , č. l. 112), která byla pro nesplácení původní věřitelkou zesplatněna k , datum, . Původní smlouva z roku 2001 zanikla a v září 2007 a byla „transformována“ (č. l. 3 p. v., 64, 198, 329) na úvěr č. , hodnota, , žalovaná převzala platební kartu, aktivovala ji a dále aktivně využívala. Ohledně poplatků konstatovala (č. l. 198, 255 p. v., 329 p. v.), že změny v sazebnících byly činěny v souladu s ujednáním obchodních podmínek v čl. 49 zveřejněním bankou ve veřejně přístupných prostorách, v roce 2012 byla změna zaslána žalované i výpisem z účtu. Také obchodní úrok vyplývá ze sazebníku a žalovaná s ním byla seznámena na měsíčních výpisech ke kreditní kartě. Původní úvěrový produkt „, právnická osoba, . karta“ se k žádosti žalované transformoval do produktu „Moneycard“ (k , datum, ), čímž došlo k uznání závazku, převodu zůstatku , částka, (čímž míní vyčerpaný úvěrový kredit) na nově označený úvěrový účet, spojený s nově vydanou kreditní kartou, kterou si žalovaná sama aktivovala, aktivně ji využívala a na kterou byl dne , datum, převeden zůstatek původního úvěru , částka, (ne zcela upřesněné skladby). Doplnila (č. l. 45, 63, 162, 197 p. v.), že žalovaná závazek co do důvodu a výše dne , datum, (č. l. 63 p. v.) a , datum, (č. l. 46) uznala, uznání je nepochybné označením stran, závazku i jeho výše, žalovaná jej dlouhodobě splácela (naposledy dne , datum, ), a tím došlo k prodloužení promlčecí doby na deset let, která tak před podáním žalobního návrhu k soudu neuplynula. Před podpisem uznání závazku nemohlo k jeho promlčení dojít, když úvěr byl zesplatněn teprve v roce 2013. Žalobkyně vyúčtovala (č. l. 63 a násl.) následné čerpání z Moneycard (, datum, – , datum, ) částkou , částka, , předepsané úroky (, datum, – , datum, ) částkou , částka, , vyúčtované poplatky (, datum, – , datum, ) částkou , částka, , splácení žalovanou (, datum, – , datum, ) v částce , částka, a po zesplatnění dále (, datum, – , datum, ) v částce , částka, , a úroky z prodlení (, datum, – , datum, ) částkou , částka, . Doplnila (č. l. 329 p. v.), že úročena byla pouze jistina, ke změně původní úrokové sazby 1,65 % p. v. (19,80 % p. a.) došlo od , datum, na 25,08 % p. a. Neporozuměla, jak může soud prvního stupně přiznat část nároku (, částka, s příslušenstvím) v podobě bezdůvodného obohacení a nazvat to částečným vyhověním žaloby (č. l. 329).2. Žalovaná se ve věci dvakrát vyjádřila ohledně svých poměrů, požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce za řad advokátů, čemuž soud usnesením ze dne , datum, (č. l. 49) vyhověl. Prostřednictvím právního zástupce se následně vyjádřila tak (zejména č. l. 57). Vznesla námitku promlčení, neboť promlčecí lhůta k uplatnění nároku plynula od , datum, po odstoupení od smlouvy a marně uplynula dnem , datum, , když k uznání závazku nelze přihlížet pro neurčitost jeho označení v textu listiny č. l. 46 užitím odlišného čísla smlouvy a pro neurčitost ohledně vyčíslení výše závazku. K promlčení ostatně mělo dojít již v době sepisu této listiny, o čemž žalovaná při podpisu nevěděla (č. l. 157 p. v.). Samotné vyčíslení závazku nebylo určité ani v samotném podaném žalobním návrhu, výše závazku nekoresponduje s tvrzením o úvěrovém rámci , částka, . Samostatně jsou promlčeny i úroky z prodlení, neboť nebyly předmětem uznání dle dohody ze dne , datum, (č. l. 338 p. v.) a tedy byly rovněž promlčeny dnem , datum, (odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). Původně nesouhlasila ani s tvrzením o prokázání postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, neboť označení závazku trpí obdobnou neurčitostí jako uznání závazku žalovanou a odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, . Zpochybnila rovněž platnost ujednání ohledně smluvních pokut, neupravených v textu samotné smlouvy. Namítla nemravnost úroku v sazbě 25,08 % ročně (č. l. 226) ve spojení s umožněním nesjednaného přečerpání úvěrového rámce , částka, . Namítla pozdější počátek běhu úroku z prodlení s odkazem na sjednanou dohodu o umožnění splátek, která byla plněna a od které nebylo písemně odstoupeno.3. Soud prvního stupně již ve věci dvakráte rozhodl rozsudkem. Poprvé dne , datum, (č. l. 185), kterým žalobu v plném rozsahu zamítnul. K odvolání žalobkyně však odvolací soud tento rozsudek usnesením číslo jednací , spisová značka, ze dne , datum, zrušil a přikázal k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně uložil, aby (odst. 23) promlčení posoudil dle právní úpravy platné do , datum, a obsažené v obchodním zákoníku. Uvedl, že žalobkyně se v řízení nedomáhala plnění ze smlouvy č. , hodnota, (odst. 24) a konstatoval, že vztah mezi smlouvy č. , hodnota, a 1132952411 nepředstavuje kumulativní novaci, ale zcela odlišný závazek (zřejmě tedy privativní novaci ve smyslu § 570 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), kdy dluh ze smlouvy č. , hodnota, byl toliko sjednaným způsobem čerpání nového úvěru č. , hodnota, (odst. 25 až 34). Odmítnul závěr soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti sjednaných poplatků v rozsahu , částka, pouhým odkazem na nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 3512/11, který je v této souvislosti nepřiléhavý. Odmítl postup soudu prvního stupně soudcovskou úvahou ve vztahu k jednotlivým nárokům jako nedostatečně odůvodněný, u nároků vzniklých do ledna 2005 i nepřípustný. Odmítl závěr soudu prvního stupně o součásti úroku z prodlení v částce , částka, dle uznání dluhu ze dne , datum, . Přikázal zdejšímu soudu, aby posoudil platnost uznání dluhu z , datum, , dále aby posoudil námitku promlčení, včetně následků na běh úroků z prodlení, aby znovu posoudil oprávněnost ujednání o poplatcích a rovněž tak aby posoudil námitku nedostatku aktivní věcné legitimace.4. Podruhé zdejší soud rozhodl rozsudkem číslo jednací , spisová značka, dne , datum, tak, že žalované prvním výrokem uložil zaplatit , částka, s úrokem z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z takové částky od , datum, do zaplacení a s obchodním úrokem 25,08 % ročně z takové částky od , datum, do zaplacení, v měsíčních splátkách po , částka, . Dalším výrokem žalobu ve zbytku zamítnul, třetím výrokem uložil žalobkyni nahradit soudu na nákladech řízení státu , částka, . Samostatným usnesením č. l. 321 dále rozhodnul o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. I tento rozsudek a usnesení žalobkyně napadla odvoláním v rozsahu II. a III. výroku a odvolací soud jej spolu s usnesením č. l. 321 svým usnesením číslo jednací , spisová značka, ze dne , datum, zrušil a vrátil zdejšímu soudu k novému rozhodnutí, neboť jej shledal nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, když zdejší soud nedostatečně vysvětlil, jak dospěl ke skutečnostem, na nichž postavil své kalkulace, nezohlednil přesun důkazního břemen z uznání závazku na žalovanou, nesprávně užil soudcovskou úvahu při výpočtu plnění a neprovedl důkaz celou listinou (obchodních podmínek). Uložil zdejšímu soudu zabývat se okolností a rozsahem uznání závazku a jeho případném vlivu na promlčení, na smlouvu vztáhne tehdy platnou právní úpravu, posoudí dopad běhu promlčecí doby na uznání části závazku a uložil vrátit žalobkyni soudní poplatek za odvolání (což zdejší soud splnil usnesením č. l. 386).5. Pokud bylo soudu prvního stupně dále vytknuto, že na č. l. 19 provedl důkaz pouze dvěma stranami obchodních podmínek, z opatrnosti již na tomto místě uvádí, že dokument byl právě a jen v tomto rozsahu soudu předložen žalobkyní. Pokud se jednalo o obchodní podmínky dle podání žalobkyně ze dne , datum, , soud je dotiskl v zájmových pasážích a vedl jimi důkaz dodatečně (č. l. 366 p. v.), avšak pro rozhodnutí soudu neměly význam a týkali se původního úvěru z roku 2001.6. Soud k opětovnému projednání věci nařídil jednání. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům:7. Nejprve se soud zabýval závazkem z , datum, . Přestože dle odůvodnění usnesení odvolacího soudu žalobkyně tento závazek neuplatňovala, soud s odkazem na č. l. č. l. 3 p. v., 64 a 198 přezkoumal přinejmenším okolnost existence a plnění na tento závazek, neboť k němu směřovala skutková tvrzení obou účastníků a od případné absolutní neplatnosti tam sjednaných platebních povinností a jejich splnění z úvěru č. , hodnota, nelze dle soudu prvního stupně odhlédnout ani v situaci, kdy soud prvního stupně ve shodě se závazným právním názorem odvolacího soudu posoudí tento závazek jako samostatný (a tedy splněním zaniklý již v roce 2007). Žalobkyně transformací závazku (kterýžto pojem soud prvního stupně neumí definovat a pouze jej cituje) sama mínila nejp