25 C 85/2024-35 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 931 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Tvrdila, že s žalovaným dne , datum, uzavřela prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 9 900 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 120 Kč do , datum, , zaplatil však toliko částku 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 2 500 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky (za písemné výzvy) a smluvní pokutu ve výši 3 211 Kč (která byla ujednána účastníky ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, přičemž žalobkyně ji vyčíslila za období od , datum, do , datum, na částku 3 811 Kč a ponížila o úhradu žalovaného ve výši 600 Kč).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z listiny označené „smlouva o zápůjčce“ bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, vyhotovila návrh smlouvy, podle které měla být žalovanému jako klientovi poskytnuta zápůjčka v částce 3 000 Kč za poplatek ve výši 975 Kč s tím, že žalovaný uvedené vrátí do , datum, . Dne , datum, žalobkyně dále vyhotovila návrh dodatku ke smlouvě, podle kterého měla být žalovanému poskytnuta další zápůjčka ve výši 6 600 Kč za poplatek v celkové výši 3 120 Kč s tím, že žalovaný uvedené vrátí do , datum, .5. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, převedla na bankovní účet č. , č. účtu, částku 3 000 Kč a dne , datum, částku 6 600 Kč. Majitelem tohoto bankovního účtu je žalovaný, jak soud zjistil ze sdělení spol. , jméno FO, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .6. Z upomínek ze dne , datum, a , datum, , opakovaných výzev k úhradě ze dne , datum, , , datum, a , datum, , výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího lístku bylo zjištěno, žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, .7. Z dalších provedených listinných důkazů, tj. zejména všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.8. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně ve dnech , datum, a , datum, převedla na bankovní účet žalovaného celkem částku 9 600 Kč. Žalovaný vrátil pouze částku 600 Kč, přestože byl žalobkyní vyzván k okamžité úhradě mimo jiné výzvou ze dne , datum, .9. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení, když v projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 600 Kč, přičemž žalovaný připsáním uvedené částky na jeho bankovní účet získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byl povinen obohacení v uvedené výši vydat. Přestože byl žalovaný žalobkyní vyzván k okamžité úhradě dluhu výzvou ze dne , datum, , zaplatil toliko částku 600 Kč. Počínaje dnem , datum, je žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve výši 9 000 Kč (§ 1958 odst. 2, § 1959 písm. e), § 573, § 1968 občanského zákoníku) a podle § 1970 občanského zákoníku je tak povinen zaplatit rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. Pokud žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, svá tvrzení v tomto směru neprokázala, když nebylo prokázáno především, že žalovaný akceptoval návrh smlouvy o zápůjčce, resp. že se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem v uvedené lhůtě a pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním dluhu. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že žalobkyně dále řádně netvrdila a neprokázala, že splnila svoji povinnost posoudit schopnost žalovaného zápůjčku splatit ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to mimo jiné porovnáním údajů o příjmech a výdajích žalovaného, které náležitě ověřila, přičemž porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnost a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.11. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl. Ve zbylém rozsahu [tj. co do zaplacení částky 9 431 Kč (představující součet jistiny a poplatku ve výši 3 720 Kč, smluvní pokuty v částce 3 211 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 2 500 Kč) spolu s úrokem z prodlení z částky 12 720 Kč za období do , právnická osoba, . , Anonymizováno, a z částky 3 720 Kč od , datum, do zaplacení] soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť ve větší míře byl ve sporu úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.13. Lhůta k plnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.