10 C 343/2024-169 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 881,53 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku ve výši 29 000 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni dne 4. 12. 2023 částku ve výši 1 118,47 Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 27 881,53 Kč.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že si vzala od žalobkyně úvěr, žalobkyně jí poskytla úvěr přes to, že už u ní měla dva jiné úvěry, které řádně splácela. Žalovaná namítla, že žalobkyně řádně nezkoumala její úvěruschopnost a smlouva o úvěru je tak neplatná. Dále namítla, že na uvedenou smlouvu pod variabilním symbolem , var. symbol, uhradila žalobkyni následující platby: dne 8. 6. 2023 obdržela od žalobkyně částku ve výši 29 000 Kč, dne 8. 7. 2023 uhradila žalovaná částku ve výši 2 416 Kč, dne 8. 8. 2023 uhradila žalovaná částku ve výši 3 625 Kč, dne 17. 8. 2023 částku ve výši 3 625 Kč, dne 3. 9. 2023 částku ve výši 3 625 Kč, dne 27. 10. 2023 částku ve výši 12 250 Kč, dne 30. 11. 2023 částku ve výši 2 000 Kč. Celkem tedy žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila částku ve výši 27 541 Kč.3. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku ve výši 29 000 Kč s tím, že žalovaná bude dluh splácet tak, že jednorázově do 8. 7. 2023 uhradí žalobkyni částku ve výši 36 525 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalobkyně dále k žalobě doložila kopii občanského průkazu žalované. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti doložila žalobkyně výpis o posouzení úvěruschopnosti, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná žije v domácnosti, kde jsou dvě osoby s příjmem, její měsíční příjem činí 27 509 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč a náklady na splácení dalších půjček 5 000 Kč. Tento výpis není nikým podepsán.4. Dále žalobkyně doložila přehled bankovních transakcí, z něhož bylo zjištěno, že dne 8. 6. 2023 poslala na účet žalované částku ve výši 29 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dopisem ze dne 7. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Výzva byla dána dle podacího lístku k poštovní přepravě 7. 6. 2024.5. Soud ve věci rozhodl dne 9. 12. 2024 rozsudkem pro uznání dle fikce § 114b o.s.ř. č.j. 10 C 343/2024-42, proti němuž si žalovaná podala včas odvolání. Odvolací soud rozhodnutím ze dne 22. 9. 2025 rozsudkem č.j. 8 Co 252/2025-159, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2025, rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 12. 2024 č.j. 10 C 343/2024-42 změnil tak, že rozhodl, že se rozsudek pro uznání nevydává. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se jedná o spor mezi spotřebitelem a poskytovatelem spotřebitelského úvěru, přičemž žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. To, zda byla úvěruschopnost žalované zkoumána dostatečně, nebylo tvrzeno, obsaženo ani dostatečně osvědčeno v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tento neměl být vydáván, nemohla tak být jeho součástí kvalifikovaná výzva podle § 114b o.s.ř. a tím pádem šlo o překážku, která brání vydání rozsudku pro uznání. Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebylo zkoumání úvěruschopnosti žalované dostatečně tvrzeno a osvědčeno.6. Nalézací soud nařídil ve věci jednání na den 8. 12. 2025, žalobkyně se k jednání nedostavila a z jednání se omluvila. Žalobkyně nedoplnila další tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedoložila žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se k jednání soudu dostavila, potvrdila, že uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, potvrdila, že od žalobkyně obdržela dne 8. 6. 2023 částku ve výši 29 000 Kč a výpisy z účtu doložila, že žalobkyni na uvedenou smlouvu pod variabilním symbolem , var. symbol, uhradila dne 8. 7. 2023 žalovaná částku ve výši 2 416 Kč, dne 8. 8. 2023 uhradila žalovaná částku ve výši 3 625 Kč, dne 17. 8. 2023 částku ve výši 3 625 Kč, dne 3. 9. 2023 částku ve výši 3 625 Kč, dne 27. 10. 2023 částku ve výši 12 250 Kč, dne 30. 11. 2023 částku ve výši 2 000 Kč. Celkem tedy žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila částku ve výši 27 541 Kč.7. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 29 000 Kč, aniž by důkladně zkoumala její úvěruschopnost, a žalovaná na uvedený úvěr splatila žalobkyni výše uvedenými platbami celkem částku ve výši 27 541 Kč.8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle ustanovení § 2395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z. Smlouvou o úvěru se dle § 2395 o.z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 o.z. je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.9. Podle ustanovení § 2390 o.z. upravující smlouvu o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Dle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž dle ustanovení § 2999 odst. 1 o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.13. Dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Ustanovení § 2 odst. 1 uvedeného zákona de