20 C 141/2025-89 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 19. 5. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne 10. 10. 2024 s jistinou 11 000 Kč, která měla být podnikatelským úvěrem. Za jistinu si nechala přislíbit 1 % denně, v daném případě 7 700 Kč za pouhých 70 dní, i když úrok pro zmatení spotřebitele i soudu (v rozkazním řízení) nazývá „poplatkem za poskytnutí úvěru“. Žalobkyně uvádí, že zkoumá údaje o bankovních transakcích na účtu žalovaného skrze službu společnosti , právnická osoba, ., a pokud nesouhlasí, zašle ze svého účtu platbu 1 Kč žalobkyni. Soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení ke zjištění identity žalovaného (č. l. 35) a současně ověřil vlastníka a disponenta účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, . Dále si vyžádal výpis z běžného účtu žalovaného (č. l. 39 p. v.), což (jak se při jednání z vyjádření žalovaného ukázalo), věřitel údajně učinil rovněž. Poté dále s soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby sdělením všech dosavadních plnění mezi účastníky z předchozích úvěrových smluv a upozornil ji na právně závadný obsah předžalobní výzvy. V předchozích řízeních soud ohledně povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) odpověď (přinejmenším včas) neobdržel a žalobkyně doplnila, že na webové prezentaci nazivnost.cz je uvedeno, že úvěr je podnikatelský, více není třeba a soud nemá právo nahrazovat procesní pasivitu žalovaného (i když případně žalovaný ani pasivní nebyl, šlo však o formulářová tvrzení). Navrhla vyžádat si sdělení banky o došlé jistině, nicméně sama k tomu důkaz předložila. V samotných žalobních tvrzeních se uvádí pouze tolik, že „po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč...“, z čehož soud dovozuje, kolik žalovaný na závazek uhradil (zde tedy ničeho). Žalobkyně soudu pouze zaslala úvěrové „podnikatelské“ smlouvy ze dne 24. 6. 2024, 24. 8. 2024, 26. 8. 2024 a 10. 10. 2024 a z jednání se omluvila.2. Soud v rozkazním řízení správně platební rozkaz pro zjevné lichevní parametry úvěru nevydal a věc převedl soudci.3. Soud v prvé řadě konstatuje, že nevydává rozsudek pro uznání, ani pro zmeškání, ani neschvaluje případný návrh smíru. Zkoumáním toho, zda věřitel řádně splnil povinnost dle § 86 ZoSÚ se musí soud zabývat z úřední povinnosti (ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18). Případné zjištění, že podnikatelských charakter závazku je pouhou cestou, jak se vyhnout omezením spotřebitelského úvěru, je zjevně dostatečnou překážkou toho, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání, neboť závazkový vztah zde utrpěl a nadále trpí porušením kogentních ustanovení hmotného práva, a to nejen těch k ochraně spotřebitele. Dle § 99 odst. 2 o. s. ř. platí, že soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Na toto ustanovení pak přímo odkazuje i § 153a odst. 2 tamtéž, týkající se rozsudku pro uznání, obdobně je tomu u rozsudku pro zmeškání. Za chybné senát 20C považuje i vydání platebního rozkazu v obdobných řízeních. Vydání platebního rozkazu by však soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení. Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody neplatnosti., právnická osoba, absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Z formulace platebních povinností v žalobním petitu přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem vždy nutně nevyplývá. V tomto případě však ano, neboť požaduje navýšení jistiny 11 000 Kč o 7 700 Kč za pouhých 70 dnů a jde tedy zjevně o jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Absurdní navýšení úvěru není průvodním znakem ani spotřebitelského úvěru, ani podnikatelského úvěru. Takové úvěry se od sebe liší v jiných parametrech, oproti takto absurdnímu úrokovému navýšení (byť nazývanému poplatkem) však jde o nuance. Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného (který často dle svého vyjádření chce neplatný závazek splácet, což je bohužel zcela obvyklé u neinformovaného právního laika, který již byl konfrontován s propracovanými lichevními schématy nebankovních úvěrových společností) či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním. Zde se již žalovaný zřejmě začíná zorientovávat, ostatně čelí několika desítkám obdobných závazků a jeho příklad je názornou demonstrací současné epidemie nebankovních lichevních úvěrů.5. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. 11 Co 213/2021 ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ, současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti (a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání , Jméno žalobkyně, ., která soud doslova zaplavuje nároky s lichevními parametry, a může tedy i v tomto případě být porušena i povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy potvrdilo. Takto formulovaných žalobních tvrzení od shodného původního věřitele již soud několik projednal a nepochybně jich bude přibývat, neboť jde o velmi propracované lichevní schéma, způsobilé paralyzovat adekvátní soudní přezkum v nalézacím řízení.6. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba z „podnikatelského úvěru“ již není v současné éře doslova průmyslově realizované lichvy neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal. V tomto případě se jedná o kombinaci eliminace spotřebitelské ochrany (údajný podnikatelský závazek), excesivního příslušenství a sériového úvěrování. Spotřebitel se k jednání překvapivě dostavil (což je v praxi soudu skutečně raritní situace) a poskytl tvrzení, která hloubku problematiky tohoto podnikání ještě lépe nasvítila. Uvedl, že nejprve obdržel tři úvěry ze stránek žalobkyně, poté mu čtvrtý úvěr poskytla opět žalobkyně, ovšem přes stránky nazivnost.cz (soud ověřil, že stránky skutečně existují paralelně vedle sebe a mají i stejnou strukturu informací – č. l. 85 a 86). Potvrdil, že věřitel zkoumal jeho historii na bankovním účtu, došlé platby vyhodnotil jako příjem, ačkoliv se jednalo o prostředky k nákupu jídel, které následně rozvážel klientům. Dle výpisu účtu spotřebitel čerpal četné nebankovní úvěry od , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., ale také bankovní úvěry. Bylo zjištěno, že z předchozích smluv tamní žalovaný jistiny výrazně přeplatil a dva předchozí úvěry na sebe těsně navazovaly, naposledy vyplacené jistině tak těsně předcházelo doplacení předchozích úvěrů s lichevními parametry. Vedle obcházení spotřebitelské ochrany „podnikatelskými úvěry“ jde o další typické lichevní schéma („sériové úvěrování“).7. Soud k projednání věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání dne 22. 10. 2025 dostavil. Uvedl, že společnost mu doporučil známý, měl vyplnit žádost na jejich webové prezentaci nazivnost.cz, poslal jim výpis z účtu za 3 měsíce a potvrzení o živnostenském oprávnění. Operátor po něm chtěl, aby splácel po 14 dnech přes 5 tis. Kč, prý že to zahrnuje i nějaké pojištění schopnosti splácet, nějakou pojistnou smlouvu elektronicky podepisoval, u starších smluv to nebylo. Podobných úvěrů si na doporučení známých vzal víc – , právnická osoba, , , Anonymizováno, Měl ale i dva předchozí úvěry u žalobkyně, ty už byly v době sjednání předmětného úvěru splacené