20 C 153/2025-91 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 28. 5. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne 29. 1. 2024, sjednané pro jistinu 10 000 Kč, které měla žalovaná splatit do 25 dnů s navýšením o úrok 250 Kč a 3 000 Kč na „poplatku za poskytnutí úvěru“, přičemž žalovaná neuhradila ničeho a žalobkyně se tak domáhá 13 250 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 14,75 % ročně od 24. 2. 2024 do zaplacení, dále 800 a 1000 Kč na poplatcích, 700 Kč za administraci prodlení a 4 470 Kč na smluvní pokutě. Současně se domáhá plnění z úvěrové smlouvy ze dne 30. 1. 2024, sjednané pro jistinu 6 000 Kč, které měla žalovaná splatit do 25 dnů s navýšením o úrok 150 Kč a 1 800 Kč na „poplatku za poskytnutí úvěru“, přičemž žalovaná neuhradila ničeho a žalobkyně se tak domáhá 7 950 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 14,75 % ročně od 25. 2. 2024 do zaplacení, dále 800 a 1000 Kč na poplatcích, 700 Kč za administraci prodlení a 2 676 Kč na smluvní pokutě.2. Pohledávku opakovaně původní věřitel (, právnická osoba, .) postoupil (, právnická osoba, , , právnická osoba, ), což jsou považuje za zjevnou snahu o zajištění si odměny za právní zastoupení navzdory zjevné majetkové provázanosti. Ostatně byl to právě tento advokát, který pohledávky původně nabýval a uplatňoval prostřednictvím své advokátní kanceláře a „žádostí o opravu“ se zjevně bezúspěšně domáhal změny rozsudku ve sp. zn. , spisová značka, . Pokud následná změna praxe a postupování pohledávek dále na , Jméno žalobkyně, ., je reakcí na zjištění nepřijatelnosti takového jednání advokáta, jde o výsledek, který soud rozhodně nezamýšlel a který jde dále, než např. využití svěřenského fondu u , právnická osoba, ., či více či méně transparentní konstrukce jiných advokátních kanceláří. Pokud má advokát za to, že takto je jeho počínání z právního hlediska již neproblematické, zjevně si neuvědomuje, že s ohledem na požadování mimosmluvní odměny, která je počítána i z lichevního (přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 občanského zákoníku) navýšení pohledávek, má z lichvy, kterou uplatněním návrhu u soudu přímo i sám vykonává, sám přímý majetkový prospěch i v případě, že skutečně pohledávku sám nevlastní.3. Soud žalobkyni vyzval ke sdělení všech vzájemných transakcí mezi věřitelem a žalovanou. Podáním ze dne 20. 6. 205 byl ujištěn, že žalovaná dosud neuhradila ničeho. Následně soud vyzval ke shodnému vyjádření i původního věřitele (č. l. 77). Ten podáním č. l. 79 ze dne 11. 8. 2025 žádost soudu „přeposlal“ společnosti , právnická osoba, , nabyvateli pohledávky, aniž by soudu sdělil požadovanou skutečnost, ačkoliv byl poučen o případných následcích nesplnění výzvy k součinnosti se soudem. Následně na tuto výzvu (ze dne 11. 8. 2025) zareagovala žalobkyně (namísto společnosti , právnická osoba, ) na č. l. 84, což v kontextu pochybností soudu o skutečné vlastnické struktuře mezi postupitelem a postupníky, působí ještě více nápadně. Obdobné obtíže se zjišťováním skutečného stavu věcí měl soud v předchozí analogické věci.4. Soud tedy řádně nesplněnou součinnost u původního věřitele musel urgovat. Dne 18. 8. 2025 obdržel od , právnická osoba, ., věcnou odpověď (č. l. 86). Z té vyplynulo, že mezi ní a žalovanou bylo rozvinuto lichevní schéma, když první úvěr byl poskytnut již 9. 12. 2023, s jistinou 1 000 Kč a žalovaná ji vrátila. Druhý úvěr byl poskytnut 18. 12. 2023 s jistinou 3 000 Kč, byl zaplacen poplatek za prodloužení splatnosti 390 Kč. Jistina byla převedena do čtvrtého úvěru ze dne 28. 12. 2023, kde žalovaná přeplatila 993 Kč. Třetí úvěr je ze dne 27. 12. 2023 s jistinou 10 000 Kč a žalovaná z něj přeplatila 1 950 Kč. Pátý a šestý úvěr soud projednává a nebylo na ně nic uhrazeno. Je tedy zřejmé, že tyto úvěry jsou toliko zastírajícími právními jednáními, která mají skrýt předchozí přeplatek zjevně neúvěruschopné žalované (která byla ochotna hradit horentní poplatek za odklad splatnosti navzdory krátce předtím sjednané řádné splatnosti úvěru) ve výši 3 333 Kč a vyplacení jistin 10 000 Kč a 6 000 Kč je toliko vrácením plnění, které musela žalovaná vyplatit bezprostředně předtím (v důsledku čehož nyní dlužila více, než reálně obdržela). Toto lichevní schéma je masově využíváno společnostmi typu , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, (dnes , Anonymizováno, , s. r. o.), , právnická osoba, ., a dalších., právnická osoba, zjevný rozpor nároku s dobrými mravy a absenci tvrzení ohledně splnění povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud platební rozkaz nevydal a věc převedl do senátu C. Soud žalobkyni vyzval k vyjádření ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek, které navzdory právnímu zastoupení a rozsahu formulářového návrhu na 31 stranách v návrhu zcela absentují. Totéž zopakoval při prvním jednání, bez procesní odezvy žalobkyně. Ukázalo se, že z dobrého důvodu, neboť v reakci na to vzala žalobkyně žalobu podáním ze dne 12. 8. 2025 zpět v rozsahu I. výroku shora s tím, že není schopna doložit splnění veřejnoprávní povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. původní věřitelkou a žádá tedy jen vrácení jistiny v podobě bezdůvodného obohacení.6. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.7. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozsudku vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Absence výslovného nesouhlasu žalované (a vážného důvodu) s tímto postupem nebylo třeba, neboť žalovaná se neúčastí na jednání o takové právo fakticky připravila (§ 96 odst. 4 tamtéž).8. K projednání věci soud musel nařídit jednání, neboť žalobkyně již v návrhu ani s jiným postupem nesouhlasila. Pravděpodobně se tak jedná o účelovou procesní taktiku ve snaze maximalizovat výtěžnost z těchto predátorských a lichevních úvěrů, neboť byla zcela nepřipravena doplnit chybějící tvrzení a jednání beztak muselo být odročeno. Žalovaná si předvolání zobrazila ve své datové schránce, k jednání se bez omluvy nedostavila a soud jednal v její nepřítomnosti.9. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno smlouvami č. l. 35, 37 a 38. Žalobkyně dokonce soudu sama poskytla obsáhlý seznam postoupených pohledávek, tj. dalších potenciálních spotřebitelů, po kterých vymáhala obdobně nepřijatelné nároky. Ze strany žalované nepodepsanou smlouvou (je zde pouze doložky údajného podpisu SMS kódem, aniž by byl předložen jiný důkaz takové skutečnosti) je prokázáno, že věřitel usiloval o poskytnutí úvěru 10 000 Kč se splatností 25 dnů, excesivním příslušenstvím (250 Kč a 3 000 Kč), a výmluvnou RPSN 5 986,28 %. Zbytek smlouvy obsahuje sjednání smluvních pokut (nazývaný různými poplatky při prodlení se zjevně převažující sankční složkou). Podstatou tohoto úvěrování je nejspíše ujednání poplatků za odklad splatnosti, v samotné smlouvě je soud nedohledal, nejsou obsaženy ani v obchodních podmínkách (čl. 6). Tento postup je obvyklý, poskytovatelé těchto predátorských úvěrů často poplatky tají a spotřebitel se je dozví až v diskrétním webovém rozhraní, a následně nebývají zmiňovány ani v podávaných žalobách. Předsmluvní formulář obsahuje analogické údaje. V předchozí věci obsahovaly všeobecné obchodní podmínky v článku 2.18 konstrukci prodloužení splatnosti, a to tak, že bude sjednána nová smlouva a bude uhrazen úrok, poplatek a sankční poplatky. Jedná se tedy o „chytré“ stanovení poplatku odkazem na plnění, sjednaná pro jiný účel (obsahově se však jedná o totožný model, jaký používají ostatní lichevně jednající nebankovní věřitelé, kteří rovněž sjednávají stále nové smlouvy). V každém případě jak soud, tak Česká národní banka (např. v posledním sankčním rozhodnutí proti , právnická osoba, , při uložení sankce 7 500 000 Kč za obdobné jednání, jakého se zjevně přinejmenším v této věci dopustila i , právnická osoba, .), považují výběr takového poplatku za doklad neúvěruschopnosti klienta a důvod k opětovnému zkoumání ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Což v praxi samozřejmě žádný z takto predátorsky jednajících věřitelů nečiní a dle stovek dosud projednaných nároků u těchto typů úvěrů senátem 20C tak zřejmě nečiní vůbec.10. Je doloženo potvrzení o výplatě jistiny 10 000 Kč dne 29. 1. 2024 na účet č. , č. účtu, , který má být účtem žalované (dle věřitele). Soud však nemůže tento důkaz považovat bez dalšího za doklad o vyplacení jistiny, dokud není vyloučeno, že smlouvě bezprostředně nepředcházela jiná smlouva mezi týmiž účastníky a nedošlo i k transakci v opačném směru.11. Analogicky byla předložena i druhá úvěrová smlouva a předsmluvní formulář z následujícího dne pro jistinu 6 000 Kč, úrok 150 Kč a poplatek 1 800 Kč a RPSN 5 986,28 %. Stejně tak bylo doloženo i vyplacení této jistiny (č. l. 34).12. Z historie úkonů věřitele č. l.