20 C 215/2025-72 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 27. 7. 2024, dle níž žalovanému poskytla jistinu 5 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů s navýšením mimo jiné o denní úrok 1,07 % (je procesně nadbytečné uvádět další údajně sjednaná plnění - poplatky za službu „klidné spaní“ a „presto“ apod.). Žalobkyně se vyjádřila k povinnosti zkoumat úvěruschopnost, uvedla, že lustrovala i databázi NRKI (CNCB), o které se mylně domnívá, že obsahuje BRKI (CBCB). Úvěr nazývá revolvingovým, rámec měl činit 77 300 Kč.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, bylo mu doručeno do datové schránky. I když v tomto řízení o výsledku rozhodly skutečnosti, k nimž soud přihlíží z moci úřední, realita současné doby ukazuje, že i o tato práva by se měl každý spotřebitel starat aktivně. Takový postup senátu 20C totiž bohužel není v soudní praxi pravidlem – což ostatně důvodem, proč si stále tolik subjektů (a advokátů) dovolí uplatňovat před soudem takto právně i morálně nepřijatelné nároky.3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně předložila výpis posouzení úvěruschopnosti (č. l. 36), dle něhož bydlel žalovaný v domácnosti s dalším členem s příjmem a jedním bez příjmu, příjem činí 38 561 Kč, žalovaným uvedený 58 000 Kč a disponibilní pak 24 900 Kč. Ovšem způsob, jakým věřitel takový příjem ověřuje, je více než bizarní. Dále se vykazuje výdaji, které činí 10 000 Kč dle žalovaného. V předchozí věci měl spotřebitel uvést výdaje rovněž právě 10 000 Kč, což vzbuzuje pochybnosti o původci těchto údajů. Údaj o splátkách je uveden 0 Kč. Příjmy žalovaného byly údajně zjištěny z bankovního výpisu, předloženo je však jen jakési prohlášení věřitele (č. l. 37). Dospět na základě těchto údajů k příjmu spotřebitele, je více než bizarní, u těchto věřitelů však obvyklé. Jde o seznam příjmových transakcí, který jen málokdy může vystihovat reálnou situaci. V této věci to platí násobně. Žalovaný měl údajně čtyři účty (?). S ohledem na rozsah transakcí jen namátkou: Na druhém účtu byl příjem žalovaného dne 14. 8. 2023 199 999 Kč, dne 16. 8. 2023 50 000 Kč a 10. 1. 2024 130 000 Kč. Již to je dostatečným důvodem přikročit k odlišnému zkoumání úvěruschopnosti, neboť jde s největší pravděpodobností o čerpání jiných úvěrů. Na třetím účtu se vyskytují drobné transakce, např. za květen až červenec 2024 žádná částka nepřevyšuje 1 300 Kč (většina ani 500 Kč). Na čtvrtém účtu je seznam transakcí doslova omračujícího rozsahu a za každý měsíc jde o desítky transakcí, některé v řádu stovek tisíc Kč. Jak dospěla žalobkyně k „ověřenému čistému měsíčnímu příjmu 38 561 Kč“, zůstává početní záhadou. Zvláště pokud např. v srpnu 2023 lze dospět k součtu 1,1 milionu Kč, v září 2023 přes 250 tis. Kč, v říjnu 2023 přes 400 tis. Kč, v listopadu 2023 přes 260 tis. Kč a podobně. Ať již seznam transakcí vystihuje cokoliv, smysluplně prověřený příjem žalovaného nikoliv.4. Dle č. l. 50 bylo žalovanému vyplaceno dne 27. 7. 2024 3 000 Kč a 2 500 Kč. Žalovaný úvěr nesporoval, proto soud tuto skutečnost více neověřoval, jakkoliv taková listina stěží může být důkazem sama o sobě a má ryze subjektivní charakter na úrovni skutkových tvrzení žalobkyně. Způsob ověření totožnosti dle listiny č. l. 23 je opět subjektivní listina (proběhl údajný náhled na bankovní účet žalovaného), nikoliv způsobilý důkazní prostředek ověření identity žalovaného při kontraktaci.5. Na základě stovek předchozích řízení, ze kterých vyplynulo, že velká část věřitelů (zejména těch, kteří se koncentrují okolo tohoto advokáta) soudu nesděluje plnění, která spotřebitelé původnímu věřiteli uhradili (na základě nejrůznějších právních legend), soud žalobkyni vyzval ke sdělení všech přijatých plnění. Ta ani po uplynutí 40 dnů neodpověděla.6. Konstatování obsahu dalších důkazů je pro výsledek řízení již nadbytečné a je zjevné, že posouzení úvěruschopnosti bylo předstíráno, nebo přinejmenším k parametrům poskytované predátorské smlouvy zcela zjevně nepřiměřeně povrchní, místo absurdní (pokud žalovaný nepracuje např. jako investiční makléř). Přitom z veřejně dostupného rozhodnutí České národní banky číslo jednací S-Sp-2021/00216/CNB/573 je patrné, že v roce 2020 probíhala kontrola poskytovaných spotřebitelských úvěrů z roku 2020 a v dubnu 2021 žalobkyně podávala námitky. Dne 29. 3. 2023 jí byla uložena pokuta 1,5 mil. Kč za nedostatky v oblasti povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitelů. Samotná úvěrová smlouva a balastní dokumenty (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním údajů, údaje o poskytovateli úvěru, všeobecné obchodní podmínky, předpis denních splátek, obecné principy posuzování a filosofie Společnosti (?)) je nepřehledná a pro soud nesrozumitelná, tím méně by se mohlo jednat o jasná a srozumitelná ujednání se spotřebitelem, kterými by mohl být vázán. Smlouva je záměrně obsáhlá. Úvěr je nazýván revolvingovým, splátka je nazývána „denní splátkou“, ačkoliv může být hrazena i jen měsíční, je sjednáno datum doplacení úvěru dnem 18. 1. 2026, což rovněž odporuje charakteru „revolvingu“. Stejně tak mu odporuje i poplatek za čerpání 1,99 % či minimální částka čerpání 500 Kč. Především mu ale odporuje ujednání, že čerpání je podmíněno žádostí a schválením věřitelem (odst. IV/3). Podstatou těchto smluv je (vedle obscénního úroku) pravidelně stejně obscénně vysoký poplatek za odklad splatnosti, výše odměny je však nedohledatelná a pravděpodobně je sdělována diskrétně ve webovém rozhraní, kde k němu v době soudního řízení nemá přístup ani žalovaný, ani soud. Obchodní podmínky připouštějí „prodloužení doby kreditního rámce vždy o 540 dní“, což je v kontextu RPSN 2 113,94 % více než znepokojivé. Tato smlouva by neobstála z mnoha samostatných důvodů i v případě, že by její platnosti nebránilo již nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr.7. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 60) vypracování i zaslání (č. l. 61) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. V upomínce si právní zástupce neváhal říci o celkem 13 555 Kč a taková upomínka není účelná prevence soudního řízení, v němž následně sám požaduje méně a navíc může být přiznán pouze zlomek takového požadavku, neboť uplatňovaný nárok ignoruje kogentní právní předpisy na ochranu spotřebitele. Dále požaduje 7 114 Kč na „nákladech právního zastoupení“, což aritmeticky odpovídá mimosmluvní odměně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby. Požadovaná odměna je rovněž zcela nepřijatelná, když nárok na ni nevzniká před rozhodnutím soudu o jejím přiznání (a výši), není zřejmé, na základě čeho advokát požaduje mimosmluvní odměnu za činnost, kterou dosud nemohl vykonat (podat žalobu), kterou nadto vykonává sám pro sebe (je vlastníkem žalobkyně) a těžko tak může dojít k přípravě a převzetí, a kterou nadto počítá z lichevního příslušenství, což vzhledem ke své příslušnosti k advokátnímu stavu soud doslova naplňuje morální deziluzí, jednotlivě i v souhrnu. Jednání advokáta nechal soud prověřit Českou advokátní komoru, ta shledala, že advokáta postihne jen za účtování třetího úkonu právní služby a dohodou o vině (který zahrnuje ještě skutek jiného druhu, který neoznamoval soud) byla advokátovi uložena sankce 150 000 Kč.8. Soud přesto zajistil i výpis z registru NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) žalovaného. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala CEE, SOLUS, ISIR, NRKI a BRKI nebylo ničím (objektivního charakteru) prokazováno. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru a zjistil, že zde není zapsán starší úvěr, než od žalobkyně (v následujícím období se nicméně žalovaný stal obětí dalších úvěrů lichevního charakteru – od , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a , právnická osoba, ., které u soudu uplatňuje stejný advokát a zjevně dochází k prodeji údajů o spotřebitelích mezi těmito společnostmi, pravidelně se vyskytujících u jednotlivých s