20 C 247/2025-95 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 19. 3. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy, sjednané dne 4. 3. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, Mělo se jednak o revolvingový úvěr, mělo být čerpáno 67 339,17 Kč se splatností 10. 12. 2024. Ve svém formulářovém návrhu uvádí, že povinnost zkoumat schopnost klienta splácet takový úvěr zkoumala nahlédnutím do databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI a soud databázi „CRKI“ nezná, její vyjádření nikdy tuto otázku neobjasnilo. Soud tak dospěl k předpokladu, že tento nesmyslný údaj je uváděn zcela záměrně, neboť žalobkyně nepracuje ani s jednou databází (své úvěry tam ani nezadává) a zřejmě se pouze alibisticky vyjadřuje neurčitě. Ostatně tuto chybu reprodukuje právní zástupce u pohledávek vícero věřitelů a všechny mají společné i to, že mají lichevní parametry a úvěruschopnost není zkoumána řádně nebo vůbec. Zde dokonce uvádí, že metodika zkoumání úvěruschonosti kalkuluje s hodnotovou životního minima 4 860 Kč (minimální částka pro 10 % rezervu v rozdílu příjmů a výdajů). Takový postup je při poskytování úvěr s lichevními parametry (RPSN 299,98 %) zcela zjevně nedostatečný a neplatnost úvěru je determinována již tím.2. I přes zjevný rozpor nároku s dobrými mravy (a historii těchto nároků dle předchozích řízení) soud platební rozkaz bohužel vydal. Žalovaný však prostřednictvím právní zástupkyně podal včasný odpor. V doplnění uznal nárok v rozsahu 34 542 Kč. V ostatním namítl absolutní neplatnost pro nesplnění povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“). Uvedl, že již uhradil 18 600 Kč a navrhl tedy úhradu zbytku jistiny. Žalobu považuje za formulářovou a odměna by měla být stanovena dle § 14b advokátního tarifu. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhl aplikovat § 150 o. s. ř.3. Žalobkyně se vyjádřila dne 22. 10. 2025 (č. l. 89) tak, že odkazuje na NRKI (a již ne na CRKI...), tak, že pokud měl dlužník pochybnost o řádném přezkoumání své úvěruschopnosti, měl kontaktovat věřitele. V ostatním zopakovala svá žalobní tvrzení. Soud již na tomto místě považuje za nutné uvést na pravou míru, že plnění povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) je povinností věřitele a ten odpovídá za správnost výsledku. Původní věřitel je navíc bankou (byť z jiné členské země) a má tedy tím více povinností. Nepochybně si je vědom, že je proti němu v současnosti vedeno řízení Českou národní bankou, která zdejší soud žádala o součinnost, a má tedy příležitost si své veřejnoprávní povinnosti dle § 86 ZoSÚ připomenout. Dále žalobkyně zrekapitulovala čerpání úvěru žalovaným a to částkami 40 000 Kč, 1 178 Kč, 5 849 Kč a 6 115 Kč. Současně zrekapitulovala úhrady od žalovaného – 5 848,99 Kč dne 2. 4. 2024, 6 000 Kč dne 7. 5. 2024, 6 962 Kč dne 31. 5. 2024, 6 300 Kč dne 10. 7. 2024 a 6 300 Kč dne 14. 8. 2024 (uvedla i jak částky započetla, to však s ohledem na absolutní neplatnosti úvěru není pro výsledek řízení podstatné), tedy celkem 31 410,99 Kč. Sama tedy uvedla více úhrad, než sám žalovaný, a to dokonce aniž by ji soud o takové vyjádření žádal (stejný výčet plateb od žalovaného ostatně vyplývá již z důkazu na č. l. 46, přiloženého k žalobě, a pro soud tedy není překvapením – tím je spíše pro žalovaného?). Sériové poskytování úvěrů (tj. další typické lichevní schéma věřitelů, které uplatňuje tato žalobkyně a tento právní zástupce) soud v případě tohoto původního věřitele zatím nezaznamenal (jak by také mohl, když úvěry nezanáší do NRKI a zřejmě ani SOLUS), proto soud věřitelku k výslovnému vyjádření, zda takové úvěry nepředcházely, v tomto případě na žalobkyni ani původní věřitelce nepožadoval (ani by nečekal, že by mu byla ze zahraničí taková součinnost poskytnuta).4. Pokud se týká částečného uznání závazku, soud konstatuje následující. Soud nevydává rozsudky pro uznání ve věcech této žalobkyně ze shodného důvodu, jako nevydává platební rozkazy. V této věci byl bohužel vydán vyšší soudní úřednicí, která rozhoduje ve vlastní gesci, senát 20C by tak neučinil. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Z formulace platebních povinností v žalobním petitu přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem nevyplývá. Dostatečně však vyplývá z předchozích řízení , spisová značka, ). Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. 11 Co 213/2021 ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal. Ani to však nelze platně učinit, aniž by byl nejprve soudem poučen o důvodech absolutní neplatnosti právního jednání. To je třeba uplatnit i v tomto řízení, kde žalovaný sice prostřednictvím právního zástupce nárok částečně uznal, avšak jednal na základě protiprávně vydaného platebního rozkazu a aniž by mohl být soudem poučen o důvodu absolutní neplatnosti závazku a své spotřebitelské ochraně. Takový nedostatek nijak nezhojuje ani právní zastoupení advokátem. Nemluvě o tom, že své uznání zjevně založil na omylu ohledně plnění, která uhradil (což je v současné změti komunikace, vytvářené věřiteli lichevních závazků naprosto standardní situace). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž vždy potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok lichevní (hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť jde o nárok vzešlý z jednání banky, dlouhodobě ignorující povinnosti přinejmenším dle § 86 a 122 odst. 4 ZoSÚ, a překoupený , Jméno žalobkyně, . (obě tyto společnosti soud doslova zaplavují nároky s lichevními parametry) a může tedy i v tomto případě být porušena povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy potvrdilo.5. Současně totiž platí, že znalost soudu toho, že ani žaloba na vydání předmětu bezdůvodného obohacení již není v současné éře „průmyslové lichvy“ neproblematická, vychází z četných předchozích řízení, kde se s těmito schématy lichevní exploatace spotřebitelů již soud setkal. Rozsudek pro uznání tedy nevydal a provedl dokazování.6. V předchozí věci sp. zn. , spisová značka, obdobně jednajícího původního věřitele byla předložena nabídka uznání dluhu a dohody na splátkovém kalendáři od , právnická osoba, , dle které měl žalovaný zaplatit násobně více, než činila původní jistina. K tomu doložil další upomínky od téže agentury (6 kusů) se stupňujícími se požadavky. Dále se na vymáhání podílela , Anonymizováno, , která zaslala dvě výzvy. Dále se na vymáhání podílela , IČO, se šesti výzvami, vrcholící informací „oznámení o zahájení inkasního řízení a upozornění na podezření z úmyslného maření povinnosti uhradit dluh“, „domníváme se, že došlo k trestnému činu , Anonymizováno, podvodu, kdy jste vědomě uvedl v omyl věřitele na základě výňatku ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku“ a „pokud nezaplatíte dlužnou částku v níže uvedené lhůtě, může být proti vaší osobě zahájeno trestní řízení, ve kterém vám hrozí v případě odsouzení odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty“. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , dvěma výzvami. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , třemi výzvami. Na vymáhání lichevní pohledávky se dokonce podílel i advokát , jméno FO, dvěma výzvami, který se v jeden okamžik domáhal pro klienta částky obdobně lichevně navýšené, jako všechny předchozí výzvy. Skutečnost, že spotřebitel ve věci sp. zn. , spisová značka, přímo na tam projedná