20 C 2/2026-49 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 13. 10. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne 31. 1. 2024, sjednané mezi žalovanou a žalobkyní, s původní jistinou 15 000 Kč. Úvěr měl být splácen týdenními splátkami po 455 Kč. Z úvěru se domáhala jistiny 15 000 Kč, souhrnného poplatku 12 270 Kč a úroku z prodlení jak ve II. výroku shora. Žalovaná již uhradila 2 000 Kč. Soud již na tomto místě konstatuje, že úvěr má jednoznačně lichevní parametry (RPSN 212,77 %). Poplatek 4 500 Kč za zpracování a doručení úvěru a 4 800 Kč za hotovostní inkaso splátek je ve skutečnosti skrytým úrokem a zjevně se mu nelze dle vůle spotřebitele vyhnout, když RPSN je ve smlouvě i v doprovodném formuláři předtištěna a tedy neměnná.2. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z., právnická osoba, ohledem na zjevný rozpor nároku s dobrými mravy (a historii těchto nároků dle předchozích řízení) by soud platební rozkaz vydat neměl. Byl však vydán vyšší soudní úřednicí (v rozkazním řízení EPR), která rozhoduje ve vlastní gesci. Platební rozkaz se naštěstí v rozkazním řízení doručit nepodařilo a byl poté soudem zrušen. Senát 20C by tak neučinil (tedy ani v případě, že by žalovanému mohl být v ČR doručen)., právnická osoba, úplnost je třeba konstatovat, že soud nevydává rozsudky pro uznání či zmeškání ve věcech této žalobkyně ze shodného důvodu, jako nevydává (resp. zásadně by vydávat neměl) platební rozkazy a bez provedení dokazování neschvaluje případné návrhy smírů. Zkoumáním toho, zda věřitel skutečně řádně splnil povinnost dle § 86 ZoSÚ se musí soud zabývat z úřední povinnosti (ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), pouhé tvrzení se dlouhodobě ukazuje jako nedostatečný předpoklad (drtivá většina soudem projednávaných nebankovních úvěrů je poskytnuta navzdory zjevnému předlužení spotřebitelů). Rovněž případné zjištění, že došlo k aplikaci některého z četných lichevních schémat (resp. k jejich kombinaci), které již soud u daného (původního) věřitele již opakovaně odhalil (§ 121 o. s. ř.), je rovněž zjevně dostatečnou překážkou toho, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání, neboť závazkový vztah zde utrpěl a nadále trpí porušením kogentních ustanovení hmotného práva, a to nejen těch k ochraně spotřebitele. Vydání platebního rozkazu však soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení. Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Nezohlední-li obecný soud ochranu spotřebitele dle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie a právní úpravu přijatou k zajištění této ochrany, postupuje v rozporu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky, a porušuje tím právo účastníků řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu ve sp. zn. II. ÚS 2778/19).5. Ostatně i tato žalobkyně již byla ze strany České národní banky postižena sankcí 6 000 000 Kč dne 24. 5. 2022 (sp. zn. S-Sp-2019/00251/CNB/573) právě za neplnění povinnosti dle § 86 ZOSÚ již ohledně úvěrů z let 2018. Soud se tak obává, že tak jako ostatní nebankovní věřitelé má z těchto sankcí pouze legraci a považuje je za toliko symbolickou občasnou daň za lukrativní podnikání v přímém rozporu s právními normami, když odnětí licence k poskytování úvěrů je spíše raritní (soud jej zatím zaznamenal jen u , právnická osoba, , a , právnická osoba, , v insolvenci, kde na poskytování úvěrů obratem navázal vlastník pod hlavičkou jiné společnosti).6. Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Dle § 99 odst. 2 o. s. ř. platí, že soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Na toto ustanovení pak přímo odkazuje i § 153a odst. 2 tamtéž, týkající se rozsudku pro uznání, obdobně je tomu u rozsudku pro zmeškání. Takový případný nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného (který často dle svého vyjádření chce neplatný závazek splácet, což je bohužel zcela obvyklé u neinformovaného právního laika, který již byl konfrontován s propracovanými lichevními schématy nebankovních úvěrových společností) či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. 11 Co 213/2021 ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ, současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti (a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní.7. Z formulace platebních povinností v žalobním petitu sám o sobě rozpor s hmotným právem vždy nevyplývá (a vyplývá až z důkazů). V této věci je však lichevní navýšení patrné již z prvního odstavce návrhu, z něhož lze dopočítat RPSN nad 200 %. Dostatečně pak vždy vyplývá z předchozích řízení této žalobkyně (§ 121 o. s. ř.), kde se rovněž domáhala podobně lichevního příslušenství a kde bylo opakovaně shledáno, že zákonnou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) řádně neplní – kdykoliv ji soud zkoumá (sp. zn. , spisová značka, ). Jedná se o úvěry nápadně podobné úvěrům od společností , právnická osoba, , , právnická osoba, ., a , právnická osoba, , v insolvenci (která již naštěstí o příslušnou licenci při druhé sankci od ČNB přišla), které se vyznačují podomním zprostředkováním/inkasem, tedy vedle lichevně vysokého příslušenství, sériového a paralelního úvěrování, úvěrování všech zletilých členů domácnosti a řádného nezkoumání úvěruschopnosti poskytuje úvěry osobám v exekučním inhibitoriu, což činí zejména prostřednictvím hotovostního inkasa v místě bydliště dlužníků po týdnech. Někdy též nedodržováním termínů splatnosti splátek, výběrem „nultých“ splátek či vratných záloh sankce za řádné doplacení.8. K povinnosti zkoumat úvěruschopnost se žalobkyně k výzvě soudu písemně vyjádřila doplňujícím podáním ze dne 30. 1. 2026 (č. l. 22 a 34). Uvedla, že kontrolovala databázi neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, RÚIAN, svou interní historii. Nutno dodat, že jde o automatizovanou a naprosto banální lustraci. Dále uvedla, že kontrolovala REPI a nic nezjistila. Dále tvrdila databázi , právnická osoba, , dle které žalovaná neměla ke dni 31. 1. 2024 žádnou exekuci. Důkaz k tomu však opět nepředložila a zůstalo u tvrzení (nicméně exekuci sp. zn. , spisová značka, soudní exekutor dle rejstříku soudu skutečně skončil vymožením již v roce 2023). Vycházela z údajů od žalované v čestném prohlášení a z doloženého invalidního důchodu (žalobkyně tedy invalidní důchodkyni vědomě poskytla úvěr s RPSN 212,77 %!).9. Soud si vyžádal i samotnou metodiku plnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ v podobě, jakou žalobkyni schválila Česká národní banka, žalobkyně ji zaslala (č. l. 25 a násl.). Nicméně je zřejmé, že zkoumání úvěruschopnosti klienta nelze nikdy provést řádně, je-li důvodem posouzení poskytnutí úvěru s lichevními parametry. Nejde totiž o úvěr, ale o lichvu.10. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil dolo